ARCHIV
Ještě o odsunu (a o válce)
Pan Doležal zřejmě úmyslně nechce rozumět tomu, co jsem řekl a co se tedy pokusím říci jasněji: mezi události zcela nesouměřitelné nelze klást rovnítko. Kdo toto nerespektuje a bagatelizuje rozdíly velmi podstatné, dojde posléze k velmi absurdní představě, podle které byla druhá světová válka jen drobnou historickou epizodou, k níž došlo někdy během vyhánění sudetských Němců.
Rozměry násilných činů, vyjádřené počty obětí, mohou spolu s dalšími okolnostmi znamenat i odlišnou kvalifikaci právní. Mohou být posuzovány jako válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti a jsou pak podle úmluvy OSN (k níž Československo - na rozdíl od SRN - přistoupilo) nepromlčitelné. A pokud jde o omluvy: proč se má stát omlouvat za činy spáchané jednotlivci?
Mezi 360 000 československých obětí nacismu počítám samozřejmě i oběti holocaustu, včetně těch, kteří byli německé národnosti. Právem. Československý právní řád nedělal rozdílu mezi československými občany ani podle rasy ani podle národnosti. Jeden a půl milionu dětských obětí holocaustu jsem uvedl proto, že nevím zcela přesně, kolik dětí z tohoto počtu bylo z Československa a mohu to pouze odhadnout: asi 50 000. Vraždění dětí nemá v dějinách lidstva obdobu. Kapitola "Nezletilci" ve druhém dílu Solženicynova Souostroví Gulag uvádí sice otřesná fakta, ale k cílenému vraždění dětí to má velmi, velmi daleko (i když nevím, má-li smysl srovnávat dva režimy, oba totalitní a oba zločinné). Nic, co se během války odehrálo, nelze redukovat na vztah česko-německý.
Odsun není "zločinem spáchaným státní mašinerií", protože, je-li v souladu se zákonnými normami (pařížská Reparační dohoda z 21.12.1945, Postupimská dohoda) , není zločinem vůbec. Pokud by nebyl porušen zákaz retroaktivity zákonů, nemohl by se konat ani norimberský proces a za nacistické zločiny by nebyl potrestán nikdo. Pokud jde o komunistický režim, není mi známo, že bychom ho do nějaké země "vyvezli" (kdyby tomu tak bylo, právem by nás obyvatelé takové země mohli chtít vyhnat třeba na Sibiř) . Naopak, přinejmenším od r.1968 můžeme komunistický režim považovat za režim k nám importovaný. V zemi komunismem všestranně zdevastované musíme podle principu kolektivní viny žít i my, kteří jsme nikdy členy "jediné správné strany" nebyli ani jsme ji nepodporovali.
Jsem dalek toho, abych byl "poslušen načalstva". Jen si myslím, že když se někdo (jako pan Mls) deklarace dovolává a cituje z ní, měl by ji respektovat jako celek.
Je mi známo, že Witikobund není organizací nejpočetnější. V Sudetoněmeckém krajanstvu však dokázali obsazovat většinu míst v předsednictvu a měli rozhodující vliv na určování politické linie SKS.
Autorem výroku, že čeští Němci byli před válkou posledními svobodnými Němci v Evropě, je Thomas Mann. V demokratickém Československu měli všechna práva občanská, a práva menšinová neměli v plném rozsahu proto, že jejich vztah k novému státu byl od počátku nepřátelský. Což nebylo proto, že by v něm byli "občany druhého řádu", ale proto, že nebyli ochotni smířit se s tím, že už nebudou jako předtím privilegovanou vrstvou. Aktivisté mezi Němci nabývali postupně převahy nad negativisty, takže cesta ke švýcarskému modelu byla otevřená. Uzavřel ji teprve nástup Hitlera k moci.
Nežádám od sudetských Němců konstatování, že odsun bylo to nejlepší, co je mohlo potkat. Spokojil bych se s tím, kdyby pochopili, že jejich neštěstí nezačalo ani v r.1918 ani v r.1945, ale v r.1933. Kdyby věděli, že "smiřování", o němž tak často hovoří, musí začít jejich smířením s výsledky války. Minulost nelze vrátit zpět a prožít ji jinak a lépe.
Pokud by neexistovaly spolky, usilující o revizi výsledků druhé světové války, společnost vítězů války bychom nepotřebovali. Konstrukci poválečného uspořádání však mohou změnit pouze ti, kteří ji společně vytvořili. Nemám v úmyslu vracet Českou republiku do r.1945. Tím méně jsem však ochoten připustit návrat do r.1938.
Jiří Prokop
|
