26.11.-1.12. 2001

ARCHIV

Kauza Štrougal

Dlouholetý ministerský předseda husákovské ČSSR Lubomír Štrougal půjde nejspíš tento měsíc před soud. Je obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. V šedesátých letech, ještě coby ministr vnitra, údajně zametl pod koberec případ důstojníků StB, kteří měli na svědomí trojnásobnou vraždu. Člověk by měl být vlastně rád, že se konečně před soud nedostává jen nějaký opelichaný vesnický čert, ale ulízaný pekelný aristokrat z nejužší Belzebubovy družiny. Některé okolnosti případu však tuto první radost trochu kalí.

Hlavní Štrougalova vina, to, že se jako vysoký funkcionář podílel na komunistickém režimu a spoluzodpovídá za jeho činy, se scvrkla na obvinění, že v šedesátých letech jako ministr vnitra dal k ledu případ důstojníků Státní bezpečnosti, kteří měli na svědomí tři lidské životy. Komunistický režim má na svědomí přinejmenším tisíce lidských životů. Ovšem, lidská spravedlnost je nedokonalá. Takže je možné, že jiní a úspěšnější zametači pod koberec vyvázli jen proto, že na ně nebylo vidět tak dobře jako na Štrougala. To, co zbývá, je jakási pachuť zástupnosti.

A za druhé: nejhnusnější zločin, který byl v době komunismu spáchán, byla vlastizrada z roku 1968. Je v ní obsažena tresť ruského koloniálního režimu. Poznamenala životy dvou generací lidí. Velmi dobře se ví, kdo ji má na svědomí. Ti lidé, pokud nezemřeli, si v klidu užívají svého stáří. A Štrougal k nim přímo nepatřil. Byl to oportunista, který se přidal dodatečně. Je tu dokonce jakási - ovšem velmi malá - polehčující okolnost: za "perestrojky" učinil nesmělý pokus o umírněnější politiku a byl za to svými kumpány potupně vykopán ze všech funkcí. Nechci se ho zastávat, nechť je souzen, ale ať jsou souzeni také a především ti, kteří se nepochybně provinili ještě víc.

Těžko se tedy zbavit dojmu, že je souzen někdo jiný, než kdo by před soud patřil v první řadě, a za něco jiného, než za co by měl být souzen především. Ovšem, vlastizrádci z roku 1968 mají krytá záda: měli vlastizradu tak říkajíc v popisu práce, nařizovala jim ji tehdejší ústava a zákony. Pro dnešek z toho plyne, že vlastizrada se vyplácí: plně se rentuje prvních dvacet let, pak sice přijdou jakési těžkosti a tahanice, ale při troše zdravé drzosti se dají vydržet.

Je to tak trochu jako s polistopadovou kriminalitou: když někdo zašantročil řádově statisíce nebo miliony, dostane svůj díl, i když třeba zrovna zastává ministerskou funkci. Ti, co prošustrovali stamiliony a miliardy, to mají lehčí: jejich provinění je tak obrovské, že se nevejde do zorného pole naší nehotové demokracie.

1. prosince 2001