5.11.-10.11. 2001

ARCHIV

Dobré i špatné zprávy.

Státní rozpočet na rok 2002 je na nejlepší cestě k definitivnímu schválení. To je téma v první řadě pro národohospodáře, má ovšem i politický význam: především to není rozpočet jako každý jiný, nýbrž rozpočet na rok, v němž proběhnou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Vládě by se jistě hodilo postavit ho tak, aby si mohla ještě trochu zarozhazovat a posílit na poslední chvíli popularitu ČSSD. Opozici by zase přišlo vhod popadnout vládu pořádně pod krkem a setřepat její preference. České republice by ovšem prospělo, kdyby tyto hrátky odpadly: potřebuje vyslat signály stability a důvěryhodnosti v době, kdy se rozhoduje o jejím přijetí do EU a kdy západní ekonomiky vykazují příznaky recese, ale dosud neklesl příliv zahraničních investic do naší ekonomiky.

Je po všech stránkách dobře, že Sněmovna v prvním čtení návrh rozpočtu schválila. Opoziční smlouva se projevila ze své lepší stránky: ODS nepochybně ve vlastním zájmu dbá na to, aby si ČSSD rozpočtem nepřímo nevylepšovala předvolební pozice. A Čtyřkoalice opět předvedla, jak snadno si dá vnutit image destruktivní a negativistické politické síly.

Předvolební klání se rozběhlo s plnou silou. Nejde při něm jen o to, kdo s kým, ale zároveň kdo bude v příštím koaličním partnerství dominantní silou. ODS už vystoupila s vykutáleným, nemravným plánem na rozbití Čtyřkoalice (partneři jsou pro ni US a nanejvýš snad ještě KDU, když bude hodná). Cílem je zjevně posílit vnitřní napětí ve čtyřce. Čtyřkoalici by asi jako koaliční partner nebyla proti mysli ani ČSSD, ale jen pořádně oslabená a zbavená zemanovských elementů. Rozpočtové Waterloo by sociální demokraty nakonec asi stlačilo do této podoby.

Česká politika si v předvolebním shonu počíná opravdu zvláštně. Ztrácí smysl pro okolí, v němž politický zápas probíhá: jedna strana jako druhá připomíná hafana, který se žene za králíkem a neregistruje, že se řítí směrem k propasti. Pozoruhodný je zejména fundamentalismus US; a nejde jen o rozpočet, ale i o drobnosti. Vedoucí činitelé strany zaujali zásadní postoj ke stěhování RFE: teroristům se neustupuje. Přemístění RFE na méně frekventované místo by ovšem bylo jen ústupkem voličům, kterým dnes v centru komplikuje život a do jisté míry i ohrožuje jejich bezpečnost. US se však s voliči nemazlí. Má zkušenost, že na nich až tolik nezáleží, a asi i dojem, že jich stejně moc nesežene. Ostatně není o co stát, stejně jsou voliči jen banda kolaborantů s minulým režimem. Při této politice se zdá být další sešup preferencí Čtyřkoalice zajištěn.

KDU, koaliční partner Unie, se ve věci stěhování RFE chová prozíravěji, odpovídá to její větší politické zkušenosti. Vynahrazuje si to svatým zápasem proti potratům a registrovanému partnerství. Důvody jsou "pragmatické": snaha udržet si konzervativně laděné venkovské voliče. Přitom stanovisko většiny české společnosti je v obou věcech otevřené a lidovecký fundamentalismus na ni působí spíše odpudivě. KDU volí, jako vždycky v minulosti, vrabce v hrsti: růst preferencí to ani jí, ani Čtyřkoalici jistě nepřinese.

V "pragmatismu" jsou lidovci odlišní od US a podobni ODS. Také její "eurorealismus" je populistická past na mindráky českého voliče: do EU ano, ale musí si nás tam patřičně považovat! Nečouhá nám sláma z bot, do Evropy se nevracíme, vždycky jsme v ní byli! Už pouhý realistický odhad možností a mezinárodní váhy ČR velí zapomenout na takové iluze.

Z české politiky se nějak vytratilo vědomí o tom, že politika je praktická činnost, jejímž smyslem je zajistit v rámci možností svobodu a hmotné jistoty občanů. V těchto praktických věcech, a ne v dutých frázích o "hodnotách", spočívá její mravní rozměr. Přitom by měla být nesena nějakou strategickou rozvahou, vycházející z kritického posouzení vlastních možností. Pak může účinně napomáhat tomu, aby se ve světě naplňovaly věci, o něž jde: spravedlnost a solidarita. Česká politika je zatím sotva na půl cesty k tomuto žádoucímu stavu.

10. listopadu 2001