29.10.-7.11. 2001

ARCHIV

Nesmělý pokus o obranu průměrného Čecha

Pan profesor Kohák řekl minulý týden v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes: "Průměrný Čech přenesl svůj postoj k Sovětskému svazu na USA. Na jedné straně SSSR náš vzor, na druhé straně je nám protivný, protože nám do všeho mluví."

Zásluhou pana profesora je, že obrátil pozornost k fenoménu průměrného Čecha. Liší se totiž od svých sousedů, průměrného Němce, průměrného Poláka, průměrného Slováka a průměrného Rakušana, a to dost podstatně. Tak například průměrný Němec se zabývá aktivitami snadno změřitelnými a z hlediska vyššího principu mravního víceméně nezajímavými: například vypije za rok dva hektolitry piva a jednou za tři roky stráví dovolenou na Kanárských ostrovech. To jsou činnosti morálně neutrální, pokud nepřistoupíme na to, že se o ty dva hektolitry měl podělit se žíznivými beduíny na Sahaře. Zato průměrný Čech je bytost hluboce morálně narušená: charakterizuje ho nízkost, malost, přikrčenost mezi české kopečky a zanedbávání širších souvislostí.

Patrné je to zejména na jeho zvlášť opovrženíhodné odrůdě, na tak zvaném čecháčkovi. Rozebral ho zevrubně nebožtík Václav Černý a položil tak základ celé tradici čecháčkologie. Čecháčka poznáme podle toho, že je do sebe zahleděný sobec. To je bohužel vymezení dosti mlhavé, musíme si tedy posloužit negativními charakteristikami, tím, co čecháček není a co nedělá, vycházejíce přitom z toho, že pan profesor Černý sám sebe nepochybně za čecháčka nepovažoval. Tak například čecháček rozhodně ani ve vztahu jakéhosi zdrogovaného vlasteneckého nadšení nepíše příspěvky do brožurek typu proč volím KSČ a nehájí kulturní politiku orientálních despocií, takže potom, když už je všechno jasné, nemusí zase na druhou stranu psát do šuplíku ohavné antisemtiské výlevy a eseje o zločinech panslavismu. Musím se ovšem ke své hanbě přiznat, že v tuto chvíli ztrácím vědecký odstup ke zkoumanému objektu (k čecháčkovi), protože mne zalévá vlna nekontrolovatelné sympatie k této opovrženíhodné bytosti.

Vzhledem k renomé, jaké má průměrný Čech (případně čecháček) v české společnosti, se pak nelze divit, že jím nikdo nechce být. Jsme jediným národem v Evropě, kde jsou průměrní občané v menšině. Vyvolává to otázku, jak obstojíme v necivilizovaném okolí, které je průměrem přímo zavaleno: nehrozí nám snad nové husitské války? V každém případě průměrných Čechů neustále ubývá a jejich vymírání vzhledem k nesmiřitelnému ideovému zápasu, který s nimi vede česká intelektuální elita, bude nepochybně pokračovat. Záhy se stanou vzácným a ohroženým druhem, podobně jako kormorán, panda velká nebo ďábel medvědovitý. Je tedy v zájmu čítankových liberálů a ekologických aktivistů dosud existující exempláře chránit, zajistit jim přežití a pokud možno jim ulehčit jejich nezáviděníhodný úděl.

V tuto chvíli se Vás možná, milí posluchači, zmocní podezření: proč se ten člověk průměrných Čechů tak nápadně zastává? Musím se tedy přiznat: prokoukli jste mne, holoubkové. I já jsem totiž průměrný Čech.

3. listopadu 2001, psáno pro české vysílání BBC