29.10.-3.11. 2001

ARCHIV

Politické sumo

Projev prezidenta u příležitosti státního svátku České republiky, respektive zneužití oslav vzniku samostatného Československa k názorové polemice s Václavem Klausem bylo již dostatečně okomentováno, a to jak politiky, tak i publicisty. Václav Klaus se zprvu velmi zdráhal se k prezidentovu útoku vyjadřovat. Porušil to však již několikrát, naposledy v rozhovoru pro Právo. Zde citoval názor jednoho ze svých internetových čtenářů, který Havlův projev označil za "velmi výstižný, ale za předpokladu, že Václav Havel mluvil o sobě."

Nechci se pouštět do rozboru jednotlivých vět z vystoupení hlavy státu, jde mi zde o jinou věc. Již delší dobu si všímám, a to zejména u Václave Klause, nakolik právě jeho projevy jsou velice výstižné. Trpí však stejnou nemocí: předseda ODS v nich nehovoří o sobě, nýbrž o svých politických oponentech. A není to zajisté jen jeho případ. Kolikrát třeba Miloš Zeman peskoval novináře za zveřejňování neověřených informací, ačkoli je to on sám, kdo by tento předmět mohl přednášet vysokoškolským studentům žurnalistiky (pokud by k tomu byl ovšem za tak žebrácký plat svolný, ale to sem teď nepatří).

V našich politických debatách tak jde stále méně o věcné argumenty. Jde daleko spíše o to svého soupeře jen přetlačit, dostat ho z kruhu. Argumenty jsou zhruba stejné na všech stranách; kdo je ale dříve a lépe uchopí, kdo se soupeři dokáže náležitě mediálně zamést, ten vítězí. To samozřejmě není jen specialita našich dnešních časů a našich zeměpisných šířek a délek. Dělo a děje se tak v menší či větší míře vždy a všude. Ale mohlo by to být o něco lepší, pokud bychom si vzali k srdci tuto radu: Nežli plivneš na druhého, podívej se předtím do zrcadla.

Jiří Kmec
kmec@email.cz