22.10.-27.10. 2001

ARCHIV

Další Zemanův galop v porcelánu

Na české mediální scéně zuří další skandál: svoboda slova je ohrožena! Ozývají se úctyhodné mezinárodní instituce; zdá se, že se zformuje něco na způsob ČT - věc veřejná. Paní předsedkyně Marvanová, soudě podle dnešního článku v LN, si už balí spacák a chystá se do redakce Respektu.

Ale co se vlastně stalo? V hradním týdeníku Respekt otiskl jeho šéfredaktor Petr Holub dosti problematický článek o neúspěšném boji sociálně demokratické vlády s korupcí. Základní myšlenka, že vláda svůj boj s korupcí prohrála, je jistě správná: vždyť si to ostatně už dávno štěbetají vrabci na střeše. Ostatně, každá vláda je odsouzena k tomu, aby o ní říkali, že prohrála boj s korupcí. Boj s korupcí nelze triumfálně vyhrát. Sociálně demokratická reprezentace si však kritiku plně zaslouží, protože kolem boje s korupcí dělala zpočátku takový humbuk, že si ji přímo vykoledovala.

Na tuto základní, leč skrovnou ideologickou konstrukci navěsil pan Holub velmi podivné úvahy. Cituje například Tocquevilla, podle nějž "je něco sprostého a vulgárního na korupci těch, kdo přicházejí k moci náhodou". Sociální demokraté se ovšem nedostali k moci náhodou, nýbrž legitimními demokratickými prostředky. Významně jim napomohla mj. i indolence vedoucích představitelů Unie Svobody, kteří v zajetí vlastního fundamentalismu nebyli schopni reagovat na Zemanovy vstřícné návrhy a tak se sami vyšachovali ze hry. Klaus se Zemanem prezidenta a dvě menší strany doběhli - ale neporušili přitom pravidla politického zápasu.

Holub cituje výrok sociologa Možného o tom, že komunistický režim padl snadno, protože "vládcové už neměli ovládaným co nabídnout". Čili už neměli čím zkorumpovanou veřejnost dále korumpovat. Úvahy tohoto typu považuji za odporné. Zdejší vládcové nabídli po hanebném krachu stalinismu s lidskou tváří v srpnu 1968 ovládaným v první řadě dva tisíce tanků a pětset tisíc po zuby ozbrojených Asiatů. Korupce tuto základní nabídku jen provázela. Samozřejmě, člověk se nemá nechat zkorumpovat ani za takových okolností: ale nevzít je v úvahu je demagogie a výraz pohrdání bližními. Podobně pobuřující charakter má údajný povzdech exministra Stráského: věřili jsme, že lidé jsou lepší. My to mysleli dobře, ale lidé se ukázali být nás nehodnými. Těžko si představit něco, co by politika více diskvalifikovalo, než takovýto nehorázný výraz domýšlivosti a pohrdání veřejností.

To co vládu nadzvedlo - a to zcela právem - je Holubovo obvinění z "korupčního chování". Vztahuje se na všechny ministry "nejmladším Březinou počínaje a nejstarším Grégrem konče". Je to urážlivé, postavené na v Čechách tak oblíbené zásadě kolektivní viny, a nevěcné - korupční chování je nutné prokazovat jednotlivě, případ po případu. Vláda by v tuto chvíli mohla být na koni.

Mohla, kdyby neměla za předsedu mastodonta. Miloš Zeman vytáhl na nepříliš čtený časopis českého intelektuálního podhradí přímo s jadernou municí. Vláda podala na Respekt trestní oznámení a navíc prý bude každý ministr žádat na redakci odškodné ve výši deseti milionů korun. A smysl tohoto opatření - podle premiérových slov jde o to, aby časopis "už konečně zanikl".

Především, cynicky vzato: základním předpokladem k tomu, aby předseda vlády Respekt skutečně zničil, je, že o tom nebude předem žvanit na veřejnosti. Kromě toho samozřejmě žijeme v demokratickém státě a něco podobného nemůže exekutivě projít. Navíc upozorňuje na stát, který jí byl svěřen, nadnárodní organizace v Bruselu a za velkou louží, to už se částečně stalo. Vláda ani Zeman si ani trochu nepomůže, a naše země bude mít zase jednou z ostudy kabát. A to jenom proto, že má ministerského předsedu, který občas neúspěšné předstírá, že je schopen ohrozit v ČR svobodu slova. Jediné, čeho teď dosáhl, je, že se o problematickém článku skoro nedá věcně diskutovat. Místo věcné diskuse pomohl nasimulovat boj za svatou věc.

Přitom není pravda, že pan premiér za celou dobu svého úřadování neudělal nic pozitivního: například letos na jaře se rozhodl nekandidovat znovu na funkci předsedy strany. Teď to chce už jen učinit další, rozhodující krok, totiž odstoupit z postu ministerského předsedy. Vhodnější chvíle než je tato se do voleb asi už nenajde.

28. října 2001