1.9.-8.10. 2001

ARCHIV

Zemanovy iluze

Miloš Zeman vystoupil v úterý večer v České televizi s vládním prohlášením k chystaným úderům proti teroristům. Nedočkal se velkého vděku. Z nejrůznějších stran mu vytýkají, že zbytečně řinčí zbraněmi, že se snaží z krize vytřískat pro ČSSD politický kapitál, že dostatečně nezdůraznil charakter konfliktu: nejde totiž o střet mezi dvěma kulturami, jak by se z jeho projevu mohlo zdát, ale jen o boj s terorismem.

Výtky, jak to ostatně u nás bývá, pouze nechtě dokazují, že toto vládní prohlášení je třeba brát vážně. Samozřejmě, že přitom sociální demokraté myslí na své preference a Miloš Zeman na svou popularitu. Na tom není nic špatného, pokud to nedělá na úkor věcnosti a spravedlivosti. Jeho kritici by si měli zamést před vlastním prahem.

To, co lze premiérovi vytknout, se týká věcí nikoli nejpodstatnějších, ale přitom důležitých. Zeman prohlásil, že je třeba zlo likvidovat už v zárodku: kdyby bylo Hitlerovo Německo napadeno už v roce 1936, byl by konflikt býval krátký a předešlo by se obrovským ztrátám na životech. Kdybychom chtěli tuto logiku dovést do důsledků, znamenalo by to, že nejlépe by bylo bývalo zaškrtit Hitlera už v kolébce. Demokratické státy jsou - letošní 11. září to jen znovu potvrdilo - ze své podstaty zranitelné. Jsou mírumilovné a vojensky zasahují až tehdy, když už nic jiného nezbývá. Snaží se přitom oddělit viníky od nevinných a vůdce od svedených. Je to sice náročné a nepohodlné, stojí to hodně potu a krve, ale je to jediná cesta, jak kvantum násilí ve světě postupně omezovat. Tuto cenu platíme za svou svobodu, a svoboda za to stojí.

Zeman ostře a jistě právem napadl pravicové extremisty. Zřejmě z jakési třídní solidarity však šetřil extremisty levé. Podle něho chybují jen tím, že chtějí s teroristy vyjednávat. To ovšem není pravda. Levicoví extremisté sice pokrytecky litují obětí na civilních životech (ostatně stejně jako extremisté pravicoví), ale zároveň v útocích vidí nutný důsledek imperialistické politiky USA a Západu a doufají, zcela v duchu zásady "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem", že násilí oslabí západní svět natolik, aby mu bylo možné vnutit jejich nesmyslné utopické koncepce, které, jak se mnohokrát prokázalo, nejen že se nedají prosadit, ale jakýkoli pokus o jejich prosazení vede vždy jen a jen ke krvavé hrůzovládě.

V obou případech jde tedy, jak říkával Jan Hanč, o stejné ptactvo, liší se od sebe jen jinak vybarvenými brky na ocase.

8. října 2001