17.9.-20.9. 2001

ARCHIV

Usáma - náš vzor

Předseda marginální neofašistické bojůvky "Národně sociální blok", Jan Kopal prohlásil na jakési demonstraci něco v tom smyslu, že Američané dnes po zásluze sklízí, co zaseli, a že naše děti mají konečně svůj vzor: Usámu bin Ládina.

Tyto výroky vzbudily velké pobouření ve veřejnosti, hlavně té novinářské. O to panu Kopalovi taky šlo, musí na sebe nějak upozorňovat, když počtem členů a stoupenců zatím nemůže. Jeho vyhlídky jsou nevelké, ztroskotá nejspíš na tom, na čem už před ním pohořel Sládek: hodně lidí u nás si sice myslí něco podobného (naše novinářská obec je od "sametové revoluce" v zajetí pravdy a lásky a dosti odtržená od života), ale chce to mít úhledně zabalené: atentáty odsuzujeme, ale. Tuto společenskou objednávku, věrni své dlouholeté tradici, úspěšně uspokojují komunisté.

Jakmile se do věci vloží státní moc, vyvolá to ovšem v novinářských kruzích úlek: nesmíme omezovat svobodu slova! Pan Kopal koneckonců žádné letadlo jako řízenou střelu nepoužil, jen povídá o tom, jak je to fajn, a symboly české státnosti, Hradčany a Plzeňské pivovary, dosud stojí. Jeden zastánce svobody slova dokonce Kopalův výrok veřejně zopakoval, aby mohl hájit demokracii před soudem.

Je pozoruhodné, jak silný je mezi českými intelektuály sklon k malichernému dogmatismu. Na jedné straně byl souzen a soudem první instance odsouzen vydavatel Hitlerova Mein Kampf. Po bolševicku se předpokládá, že když se vydavatel od knihy zřetelně a přesvědčivě nedistancuje (přitom o tom, co je zřetelné a přesvědčivé, rozhoduje vrchnost), znamená to, že s jejím obsahem souhlasí. Na druhé straně, když se stát chystá postihnout podle platných zákonů politické prohlášení, pronesené na veřejnosti ne jako soukromý názor žvanila, ale jako vyjádření předsedy politické organizace, následuje všeobecná mobilizace obránců svobody slova.

Bylo řečeno, že demokracie je diskuse. Demokracie ovšem není diskuse o tom, mají-li se pojídat nemluvňata nebo ne. Jakmile se začne diskutovat o takových tématech, je s demokracií konec. Demokracie je technika, jíž si upravují vzájemné vztahy civilizovaní lidé: v rukou divochů nebo gangsterů nemá smysl. Dejte lidožroutům parlament, a hned první den budou hlasovat o tom, kdo se jako první octne na pekáči. Představme si, že by někdo vystoupil na politické pódium a prohlásil: židé si to, co je potkalo za druhé světové války, vrchovatě zasloužili; a naše děti nepotřebují bin Ládina, protože svůj vzor už mají - je jím Heinrich Himmler. To si netroufnou ani čeští neofašisté - ti jenom tvrdí, že se židům za války nic nestalo.

A co z toho plyne? Neexistuje žádný spolehlivý mustr, který by bylo možné přiložit na to, co se stalo, a jednoznačně to posoudit. I při aplikaci zákonů jde nakonec vždy o jejich výklad. Hulákání kořalů před hospodou má jinou váhu než projev předsedy strany na veřejném shromáždění. A jinou váhu má taky prohlášení pana Peciny, který zopakoval Kopalova slova, aby mohl před soudem hájit svobodu projevu. Pokud by se chtěl pan Pecina mermomocí dostat za mříže, musel by "orgány činné v trestním řízení" přesvědčit o své upřímnosti: např. vstoupit do Národně sociálního bloku a pomáhat panu Kopalovi s jeho organizací.

Nejde tu o otázku dogmatu, ale jako vždycky ve složité a nepřehledné houšti, které se říká život, o otázku formy a míry. Proto se v každém jednotlivém případě musíme vždy ptát, zda projev svobody jednotlivce neohrožuje svobodu jako takovou, to znamená svobodu těch druhých, svobodu všech. Osobně se domnívám - s vědomím, že konečné slovo patří nezávislému soudu - že pana Kopala je třeba zavřít, až zčerná.

23. září 2001