10.9.-19.9. 2001

ARCHIV

Hříchy křesťanské tradice?

Článek Michala Komárka "Střední třída a dějiny šílenství" (MfD 15. 9.) se dotýká zcela zásadních věcí. Navíc autor právem varuje před falešným ideologizováním, které už předem kreslí fronty nějaké budoucí války mezi "euroatlantickou civilizací" a zbytkem světa. To je však jediné, v čem s ním mohu souhlasit.

Pan Komárek problematizuje tuto "euroatlantickou civilizaci". píše, že křesťanská tradice, osobní svoboda a demokracie se nedá v evropských dějinách vystopovat v čisté podobě. A vypočítává hříchy "Evropanů" a "Američanů": plynové komory, vyhlazovací tábory, atomová bomba nad Hirošimou a Nagasaki, napalm na americké děti, masakr ve Srebrenici. Nehlásejme kolektivní vinu: plynové komory a vyhlazovací tábory vynalezli němečtí nacisté. Taky vraždění ve Srebrenici má své konkrétní viníky. Jiní Evropané se proti těmto zločinům s větším či menším úspěchem postavili, a co víc: Němci se se svou minulostí vyrovnali, Srbové se s ní právě vyrovnávají.

Při atomových útocích na japonská města zahynuly desetitisíce nevinných lidí. Daleko víc by jich ovšem bylo zahynulo, kdyby válka pokračovala konvenčními prostředky. Napalm na vietnamské děti je hnusná pomluva převzatá z bolševického propagandistického arzenálu. Napalm nebyl určen vietnamským dětem. Američané ve Vietnamu bránili svého spojence a snažili se zadržet komunistickou expanzi. Tento spojenec nebyl ani o fous horší než hanojští hrdlořezové, jen se - na rozdíl od nich - nedokázal ani trochu postarat sám o sebe. Proto Američané prohráli. Že v té válce trpěly a umíraly děti je sice strašné, ale nemáme zatím prostředky, jak ve válečné vřavě spolehlivě odlišit viníky od nevinných. Máme proto složit před nepřítelem ruce do klína?

Pan Komárek poukazuje na to, za co všechno se musí Evropané omlouvat: Papež židům i pravoslavným, Němci Čechům, Češi Němcům, velmoci koloniím... Ovšem, ve světě se nic dobrého nedá vysledovat v čisté podobě, všichni jsme hříšní, všude je koukol smíchán se pšenicí. Rozdíl je jen mezi těmi, kteří se zpronevěřili svým zásadám, a těmi, kteří se jim nemohou zpronevěřit, protože žádné nemají. Omlouvají se jen ti první, a tím si otvírají cestu k polepšení.

Dále pan Komárek přichází s třídním pohledem: střední třída bohatých zemí, spokojení konzumenti, si tichou agresí podrobují svět a vnucují mu své řády a hodnoty. Ano, z křesťanského hlediska je konzum neutrální. "Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje." Bohatství má u nás v Česku znaménko mínus, protože se tu vžilo, že se nabývá zlodějinou. Ale bohatství vzniká prací; netvoří s chudobou spojité nádoby v tom smyslu, že by bohatství jedněch bylo vykoupeno bídou druhých, jak tvrdí jurodiví stavěči světa z hlavy na nohy. A je nepřesné a nebezpečné stmelovat tisíce konkrétních osudů do mlhavých chuchvalců jako třída, národ, rasa. Na jedincích pak přestane záležet. Třeba na těch ve WTC.

A konečně: křesťanský svět prý potřeboval pro potvrzení své identity vydělit ze sebe odlišnost a oddělit ji hranicemi. To ohrožuje všechna společenství spjatá vyznáním, ideou, programem. Čím je společenství primitivnější, tím je tato tendence silnější. To, co má křesťanství jaksi navíc, je víra, že i nepřítel je bližní, je třeba ho milovat a modlit se za ty, kdo nás pronásledují. Důsledkem je otevřený postoj ke světu a schopnost poučit se u jiných. To ovšem neznamená lhostejnou a línou orientální toleranci ke všem možným zásadám, řádům a hodnotám. Každou je třeba bedlivě zkoumat, což není vždycky snadné: Hernando Cortes byl hrubý a surový muž; vnutil středoamerickým indiánům svou víru a svou kulturu ohněm a mečem - součástí té indiánské ovšem bylo, že se každý rok musí za živa uvařit třicet tisíc lidí, jinak bude špatná úroda.

Náš křesťanský svět musí být otevřený. Rýsovat překotně fronty mezi severem a jihem, evropskou civilizací a islámem znamená přistoupit na zásady protivníka (jímž zajisté není žádný "jih" či "islám" o sobě) a zpronevěřit se své povinnosti.

Mladá fronta Dnes, 19. září 2001