10.9.-17.9. 2001

ARCHIV

Čtvrté letadlo

V posledních dnech jsem se chtě nechtě několikrát pokoušel představit si nepředstavitelné, to, co bych nejradši zatlačil až na dno podvědomí. Palubu letadla ovládli teroristé. Cestující zahnali někam dozadu, aby nepřekáželi. Někdo už byl pro výstrahu zabit, jiní jsou zraněni. Lidé pláčou, prosí, modlí se. Dostávají stereotypní odpověď: buďte v klidu a nic se vám nestane. A zatím se letadlo mnohasetkilometrovou rychlostí řítí proti ocelové konstrukci obchodního centra.

Teroristé mají v tuto chvíli převahu. To, co dali do hry, jsou nože a vlastní životy: při vší bestialitě, ten vklad má velkou váhu: a v kombinaci se zákeřností dokáže konkurovat nejmodernějším zbraním. Proti nim stojí zaskočení, bezbranní lidé, třesoucí se v liché naději, že se jim snad přece podaří vyváznout. Přitom jsou na tom jako ovce, vedené na porážku.

Náš handicap je v tom, že máme jinou představu o ceně života. Toho vlastního - což nám brání vrhat se bezhlavě do předem ztracených bitev -, i toho cizího: není pro nás jen chrastím, které přikládáme na ohýnek naší svaté věci.

Tento popis tragédie se snad hodí pro letadla, která narazila do World Trade Center, i pro letadlo, které spadlo na Pentagon. Zbývá však ještě to čtvrté, to, které nedoletělo. Začátek jeho příběhu je stejný. Stroj ovládli teroristé, lidé zahnáni do houfu, stejné prolhaně útěšné řeči. Ale někdo se - asi z rádia - dozvěděl o tom, co se stalo v New Yorku a Washingtonu. Záhuba je neodvratná. A v tu chvíli proti nožům a životům teroristů postaví pár lidí své životy. Přitom se ukáže, že váha nožů je zanedbatelná. Všichni zahynou, ale ne jen tak pro nic za nic. Zvrhlý cíl se nepodařilo uskutečnit.

Jaké z toho plyne ponaučení? Různí školometi a jogíni cizího pokání vyzývají Ameriku k sepezpytování a lítosti. Ovšem, sebezpytování a lítosti je vždycky zapotřebí. Pronášet takové řeči nad ohořelým tělem letušky, spoutané ostnatým drátem, mi připadá nejen laciné, ale i hnusné. V tuto chvíli bych si spíše přál, aby v té míře, jak je to v našem nedokonalém světě možné, bylo učiněno zadost spravedlnosti a abychom dokázali zabránit opakování nebo eskalaci podobného násilí.

Skutečné poučení je jinde. Píše se dnes, že se svět po atentátech v USA zásadně změnil. Nemyslím si to. Jen my jsme v posledních desetiletích klidu a pohody pozapomněli, jakou má povahu. Sedíme ve čtvrtém letadle. Dosud je interiér vkusně osvícen a letušky s milým úsměvem roznášejí občerstvení. Ale nepřítel už je tu: byl tu odjakživa a jednou udeří. Nevíme dne ani hodiny. Nedělejme si iluze, všichni tak jako tak zemřeme; nedokážeme tomu zabránit. Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej. Ale než se tak stane, máme naději odvrátit to, co jinak bude neodvratným. Modleme se, aby se nám to podařilo.

(psáno pro české vysílání BBC)