3.9.-13.9. 2001

ARCHIV

Nová podoba světového konfliktu

V konfrontaci s tak ničemným masovým zvěrstvem, jako je série teroristických útoků, která postihla Spojené státy, je velmi těžké zaujmout střízlivý postoj. Přesto je to nutné. Nevím, do jaké míry následující řádky dostojí tomuto nelehkému úkolu.

Mnohokrát bylo v posledních hodinách řečeno, že svět už nebude takový, jakým byl ještě předevčírem. Na tom jistě mnoho je. Západní, svobodná společnost je ohrožena hned dvakrát: vnitřně - destruktivním hnutím proti "globalizaci" - a zvnějšku, těmi, co jsou přesvědčeni, že blahobytu se nedosahuje prací, ale s nožem v ruce. A válka opět mění svou podobu: kde jsou doby, kdy proti sobě stály dvě profesionální armády, které si předem vytýčily "hřiště", na němž svedou svůj zápas, a pak si velitelé navzájem dávali přednost, kdo bude mít tu čest vystřelit jako první. Kde jsou doby, kdy totální válka, do níž byli zapojeni dospělí muži bojujících stran, šetřila aspoň týl, starce, ženy a děti. Dnes jsme se dopracovali k dalšímu stupni: k válce, která nemá začátek ani konec. Nebyla vyhlášena a nemůže být ani ukončena. Není jasné, kde je bojiště a není jasné, kdo je nepřítel. Do boje jsou zataženy i děti: ty zavražděné, i ty, co jásají nad jejich smrtí.

Přesto je třeba vzít v úvahu, že v tuto chvíli ještě není zcela jasné, kdo za nejstrašnějším teroristickým útokem v dějinách stojí. Jsou tu indicie, ale jen indicie. Nejprůkaznější je primitivní forma, kterou byl útok veden.

Byl veden s představou, že nepřítele srazí na kolena zničení symbolů: tak, jako se kdysi dávno ve středověku dávala armáda na útěk, když nepřítel zabil velitele nebo se zmocnil praporu. Jsem přesvědčen, že USA jako první demokratický stát světa dokáže takovému primitivnímu útoku bez potíží odolat. Přes strašné škody na životech, které jim byly způsobeny a které asi snesou srovnání s leteckými nálety druhé světové války.

Útok prozrazuje naprostou neúctu k hodnotě individuálního života, cizího i vlastního. Dosud neviditelný nepřítel má docela jiný žebříček hodnot než my. Musíme si to přiznat a naučit se s tím žít. I s tím, že jsme proti němu v jistém smyslu bezbranní: v tom, že jeho metody si prostě nemůžeme dovolit, protože jsou nám zakázány.

Po útoku musí bezpochyby následovat odpověď. Odpověď musí být přiměřená. Útočníci jistě počítají i s tím, že se jim podaří soupeře vyprovokovat k hysterické reakci. Pak by se sice možná podařilo protivníka zničit, ale zároveň by vzalo za své to, o co se bojuje. Odpověď nesmí ovšem být zbabělá (jsem přesvědčen, že západní státy - ne ovšem USA - daly např. v Durbanu najevo nepřípustnou slabost).

Spojené státy - a s nimi celý svobodný svět - jsou tísněny dvěma příkazy. Jistě že platí, že jako první světová velmoc mají jakousi globální zodpovědnost za svět, že je třeba milovat i nepřítele a modlit se za ty, kteří nás pronásledují. Zároveň i na periferii svobodného světa, tj. u nás, už od Havlíčkových dob platí, že zodpovědnost máme v první řadě za ty, jejichž svobodu a bezpečí dokážeme bezprostředně ovlivnit, a že ten, kdo tvrdí, že miluje všechny, nemiluje nikoho. První povinností Spojených států je chránit bezpečnost a svobodu svých občanů, a nikdo se nesmí divit, když to budou důsledně dělat.

A konečně: naši ústavní činitelé nás ubezpečují, že naše bezpečnost není ohrožena. To je bezpochyby pravda v tom smyslu, že není ohrožena bezprostředně, dnes, zítra a pozítří. Neměli bychom si ovšem zastírat, že v tuto chvíli patříme ke světu bohatému, a navíc (přes náš útočný ateismus) ke světu, jehož zásady jsou mnohým násilníkům trnem v oku. V takové situaci nepomáhají ani pokorné omluvy, ani tučné výkupné. Nejen Spojeným státům, i nám jde o všechno. To je další věc, s níž se musíme do budoucna naučit žít.

Mladá fronta Dnes 14. září 2001