3.9.-11.9. 2001

ARCHIV

Mein Kampf znovu u soudu

Za nevelkého zájmu veřejnosti pokračuje, nyní opět u Obvodního soudu pro Prahu 7, soud s Michalem Zítkem, vydavatele Hitlerova Mein Kampf. V pondělí proběhlo další stání. Zítko byl odsouzen v prosinci minulého roku k podmínečnému trestu odnětí svobody a k peněžité pokutě, odvolal se, Městský soud v Praze rozsudek pro formální vady zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

Zítko se měl vydáním Hitlerovy knihy dopustit trestného činu propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod občanů a hlásání národnostní a rasové zášti (§260 trestního zákona). V odůvodnění rozsudku se konstatuje, že vydaná kniha je rasistická a antisemitská. Propagace spočívala v tom, že vyšla v úpravě kopírující nacistické vydání (černé desky, zlatý švabach, nacistické symboly). Vydání by bylo lze tolerovat, kdyby mělo náležitosti historického dokumentu. Historický dokument se pozná podle toho, že je opatřen ediční poznámkou, kritickým aparátem a vysvětlivkami.

Hnutí, které Zítko vydáním knihy podpořil, je astisemitismus. Ten je v odůvodnění definován jako "hnutí, které vyvolává nepřátelský postoj vůči židům a romům (!)". Podle soudu jde o hnutí "přesto, že postrádá prvky charakteristické pro politickou stranu či jinou formu organizace". Je to zvláštní případ - "hnutí nadčasové", spočívající v nadnárodním předsvědčení.

Už z toho je na první pohled patrné, že se zdůvodnění rozsudku soudu příliš nepovedlo. Co je propagace, co je hnutí, co je historický dokument - to vše je opřeno jen o docela subjektivní, libovolná kritéria.

Vydání Hitlerovy knihy je podle odůvodnění "záležitost, která je zcela nepochybně schopna u jedinců nebo skupin osob, které z nejrůznějších důvodů nejsou schopny uvědomit si nebezpečí spojená s antisemitismem vyvolat národnostní a rasovou zášť mající schopnost přerůstat i v tzv. pogromy…" Představa, že tu jsou mentálně nedospělí jedinci a skupiny osob, kteří nejsou schopni uvědomit si různá nebezpečí, a otcovský stát a jeho orgány jsou tu od toho, aby je před nimi chránili např. tím, že je odříznou od informací, jež by je mohly vést k nezodpovědnému chování, je vlastní všem autoritativním režimům a zdůvodňuje se jím potřeba cenzury.

Dnešní doba, praví se dále v odůvodnění, prý "politickou rozháraností stále ještě slabé demokracie a nedobrou ekonomickou situací není nepodobná době, kdy inkriminovaná kniha vznikla".(Toto hodnocení hraničí s šířením poplašné zprávy). Proto "demokracie nemůže být bezbřehá a musí mít mechanismy, chránící společnost…"; "Svoboda projevu a svoboda slova jsou bezesporu filosofické kategorie… lze … snášet argumenty jak pro svobodu projevu a slova absolutní, tedy ničím a nikým neomezovanou, tak pro určité hranice těchto kategorií". Bezbřehá svoboda projevu a slova je samozřejmě absurdní nesmysl. Jde jen o to, jak mají být nastaveny hranice, aby se svoboda jedněch neuskutečňovala na úkor druhých. Přitom je třeba zásadně odmítnout představu, že vzhledem k "okolnostem" dnes svobodu trochu přiškrtíme, ale až pominou, znovu rozkvete. Nápadně a nikoli náhodou totiž připomíná teorie o diktatuře proletariátu. Každé přiškrcení svobody ji nadlouho poznamená a vždycky budou nějaké okolnosti, na něž se lze vymluvit. Hranice se přitom nastavuje v nejistém terénu : předmětem sporu - a vlastní podstatou svobody - není hlásání názorů, s nimiž všichni souhlasí, ale názorů problematických; a ke správnému rozhodování je třeba znát názory správné i zavrženíhodné. Soud v nemístné starosti o duše těch, kteří by si údajně sami s nesprávnými názory nedokázali poradit, nastavil svobodě hranice příliš těsné.

Navíc horlivost, s níž je pan Zítko stíhán, je trochu podezřelá. V současné době je navíc obviněn jakýsi mladík z Bruntálska, který tam v lokálním plátku hlásá stalinismus. Vzhledem k tomu, že se nedaří omezovat xenofobní a nenávistné nálady v české společnosti, začínají úřady vyvíjet horečnou aktivitu. Za ní lze vycítit přesvědčení, že zlo (násilnosti) je třeba postihovat už v zárodku. Nacismu i komunismu by tedy bylo lze předejít, kdyby byli všichni jejich stoupenci včas zavřeni. To je představa převzatá z duchovního arzenálu c. a k. důstojnictva, jak nám ho zprostředkoval Jaroslav Hašek. Bolševismus a nacismus se rozšířily díky tomu, že demokratická společnost neměla po první světové válce v národnostních i sociálních věcech čisté svědomí a nebyla schopna proti zvráceným ideám postavit ideje správné. V takové situaci je zavírání neúčinné. Jsme na tom dnes opravdu tak špatně? Nové řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 o tom leccos napoví.

Mladá fronta dnes 11. září 2001