3.9.-10.9. 2001

ARCHIV

Lidská práva prosadíme ohněm a mečem

Článek Karla Hvížďaly Konec imunity politiků (MfD 31. 8.) se pokouší odpovědět na vážnou a věčnou otázku: jak zabezpečit pro náš svět víc práva a spravedlnosti.

Řeč je o projektu, který by mohl vstoupit v platnost snad už v roce 2004. Hvížďala jej nazývá "Mír pomocí práva". Jde o to, uspořádat světový řád podle principů práva, přičemž hlavní zásada tohoto uspořádání zní: Válka není pokračování politiky jinými prostředky, ale největší ze všech zločinů.

Na tomto základě a dále na základě zkušeností z činnosti Norimberského a Haagského tribunálu zjevně vzniká jakýsi plán na ustavení nadstátní světové instituce, která by pronásledovala válečné zločince a ty, kteří porušují lidská práva, ať už jsou to policisté, vojáci nebo politici a šéfové vlád a států. Imunita politiků před tímto soudním dvorem definitivně padá, suverenita jednotlivých států nebude mít žádnou platnost. Zatýkání válečných zločinců bude provádět NATO, otázky, kdy jde o válku, kdy jsou páchány zločiny proti lidskosti a kdy má soudní dvůr zasáhnout, by měly být svěřeny Radě bezpečnosti OSN. Uskutečnění projektu zatím vázne na nesouhlasu ze strany USA.

Cítím hlubokou vděčnost první demokratické velmoci světa, že blokuje tento pološílený nápad, jako vystřižený z nějaké pokleslé, kýčovité SCI-FI povídky pro adolescenty. Nejde jen o to, že je technicky neuskutečnitelný (chci vidět, jak se Čína a Rusko smíří s rolí NATO jako světového policajta a odolají pokušení vetovat v RB, co jen půjde): ale hlavně je to obludná, megalomanská utopie, která se nedá v současném světě, rozděleném mnoha trhlinami, uskutečnit jinak než krví a železem: přitom vezme pochopitelně to, o co by mělo jít, totiž lidská práva, za své, a ke slovu přijdou sobecké imperiální zájmy. Ostatně - co jiného byl bolševismus než pokus uskutečnit tento sen: a tehdy také byla v celém bolševickém táboře poprvé zrušena imunita politiků - nejprve těch bývalých a cizích, pak i těch současných a "vlastních".

Není náhodné, že se projekt odvolává na Norimberský proces: západní demokratické mocnosti se po první světové válce dopustily řady chyb, jimiž pomohly na svět Hitlerovi, a pak jim nezbylo než se proti němu spojit se zločinnou orientální tyranií. To, co se s jejich požehnáním dělo po druhé světové válce, např. obrovské etnické čistky, provázené krvavým násilím, bylo faktickou koncesí partnerovi za nemravného předstírání, že se obě strany dokážou shodnout na společném pojetí práva. Aby bylo možné uznat Norimberský soud za něco víc než za obvyklý soud vítězů nad poraženými, museli by na lavici obžalovaných zasednout také iniciátoři a pachatelé katynského masakru i masových zvěrstev, jichž se dopouštěli ruští vojáci na civilním obyvatelstvu poražených zemí. A sotva by bylo možné přejít mlčením barbarské ničení německých měst spojeneckými nálety.

Pokus učinit svět lidštějším a spravedlivějším může mít dvě podoby: můžeme budovat centrální světovou instituci, vybavenou kompetencí a mocenskými nástroji: to je představa imperialistická, dá se uskutečnit jen násilím, které zničí její podstatu.

Lze se však taky spolehnout v první řadě na svobodnou výzvu a víru, že o dobré věci je možné lidi přesvědčit. Z tohoto hlediska je pro bezpečné ukončení válečného konfliktu zásadní věcí spravedlivé uspořádání poválečných poměrů: potrestání viníků je sice důležité, ale nesmí se dít na jeho úkor. A za druhé: potrestání viníků je třeba svěřit těm, kteří jsou k tomu kompetentní, mají nejvíc informací a tedy i největší šanci rozhodnout spravedlivě: to jest státům a národům, jejichž příslušníky a v jejichž údajném zájmu byly zločiny páchány. Jen takový ortel je pak neotřesitelný.

Za dlouhodobou absenci světové války vděčíme mj. tomu, že západním mocnostem po r. 1948 nezbylo nic jiného, než jednat s poraženým Německem podle těchto zásad. Dnes se na Balkáně dostávají ke slovu fanatici, odhodlaní prosadit za pomoci obrovské nátlakové mašinerie docela nereálné, utopické plány. Trvalého míru se tam hned tak nedočkáme.

Mladá fronta Dnes 5. září 2001