indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

16.7.-21.7. 2001

 

ARCHIV

Pohřeb

Od Charty 77 mám kritický odstup, ačkoli jsem ji kdysi podepsal. Nelíbila se mi a nelíbí se mi politická stránka věci: falešný kompromis nejprve s poraženými reformními komunisty z šedesátých let, později - v devětaosmdesátém - s komunisty nereformovanými. Následná divoká privatizace politické moci nečistými metodami a za použití nestydaté manipulace.

Charta má ovšem i svou odvrácenou, docela nepolitickou, přitom možná autentičtější a rozhodně o dost sympatičtější tvář. Kdo chtěl, mohl se přesvědčit minulý pátek na pohřbu básníka Andreje Stankoviče.

Kolem rakve, umístěné na vyvýšeném pódiu v evangelickém kostele, se sešli přátelé a bývalí spolubojovníci zesnulého. Kromě několika málo mastných hub (náměstek ministra a budoucí velvyslanec Palouš, senátor Ruml, předseda Senátu Pithart) lidé, kteří v drtivé většině neměli žádné politické ambice; vzbouřili se kdysi, protože jim prostředí, v němž žili, připadalo nesnesitelné; ono taky nesnesitelné bylo; za ústrky a křivdy, které museli za minulého režimu snášet, nic nechtěli a taky nic nedostali - snad tu a tam nějaký drobek, co spadl ze stolu polistopadových hodovníků. Ti jejich přátelé, kteří se po jejich zádech vyšplhali k politické moci, na ně rádi zapomněli - tak se zbavil Andreje Stankoviče Václav Havel zhruba v té době, kdy odstavil pejska Ďulu, poté, co si pořídil paní Dagmar a Ivo Mathého.

Stankovičovi přátelé se loučí se zesnulým básničkami a písničkami. Není zcela jasné, zda společenství má svého Boha, v každém případě má svého faráře, Svatopluka Karáska. Ten v jednu chvíli nabízí Otčenáš a není odmítnut. Ceremoniál dělá dojem jakési nedefinované bohoslužby ve vymírající vesnici vysoko v Alpách, kde se hovoří nářečím, kterému už v sousedním údolí nikdo nerozumí.

Farář vzpomíná těch, co už odešli: Jan Lopatka, Sergej Machonin, Mejla Hlavsa, paní Olga… Venku duní svět opozičních smluv, čtřkoalicí, falešné hry na "občanskou společnost". Obřad-neobřad končí. Lidé si tiše podávají ruce. Tak nashledanou. Snad na nějakém příštím pohřbu.

23. července 2001