9.7.-20.7. 2001

ARCHIV

Maďaři a trianonská křivda

V poslední době dostaly maďarsko-rumunské a maďarsko slovensko vztahy trhlinu: zatěžuje je spor o zákon, jemuž Maďaři říkají zkráceně "Zákon o statutu": týká se Maďarů žijících v sousedních zemích (kromě Rakouska).V červnu jej drtivou většinou schválil maďarský parlament a nyní čeká už jen na podpis maďarského prezidenta.

Jaké je historické pozadí, jež vedlo ke vzniku tohoto kontroverzního zákona? Trianonskou smlouva z června roku 1920 bylo rozděleno někdejší Maďarské (nebo chcete-li "Uherské") království. Jeho rozpad na národní celky byl historicky nutný proces. Přitom bylo prakticky nemožné stanovit úplně spravedlivé hranice - bylo však bez větší námahy možno stanovit hranice o hodně spravedlivější. Na základě trianonského rozhodnutí, které bylo Maďarům fakticky nadiktováno, se mimo Maďarsko octlo tři a půl milionu Maďarů. Octli se ve národních státech, kde měli roli trpěné "menšiny" a s nimiž se nedokázali vnitřně identifikovat. Tento stav namnoze přetrvává dodnes. Trianon je pro Maďary podobné trauma jako pro Čechy Mnichov. Situace ve střední Evropě je proto nabita latentním napětím.

O změnách hranic v současné době uvažovat nelze: jednak se od roku 1920 změnily etnické poměry, jednak by to znamenalo destabilizaci regionu. To bez výhrady uznává i maďarská vláda a všechny relevantní politické strany (s výjimkou malé krajně nacionalistické MIÉP).

Současně se maďarská ústava hlásí k zodpovědnosti za osud Maďarů žijících mimo její hranice a zavazuje stát pečovat o jejich styk s mateřskou zemí.

Maďarsko nyní navíc stojí tváří v tvář hrozbě, že po přijetí do EU, jež je vzhledem k úspěchům země v integračním procesu velmi pravděpodobné, zůstane od krajanů na východě odříznuto schengenskou bariérou.

Tyto důvody vedly maďarskou vládu k tomu, aby předložila parlamentu zmíněný zákon "o Maďarech žijících v sousedních zemích". Většina jeho ustanovení se týká kulturní a vzdělávací oblasti. Usnadňuje Maďarům ze sousedních zemí přístup k vysokoškolskému vzdělání, ke kulturním statkům, do knihoven a archivů. Zároveň umožňuje podporovat v sousedních zemích instituce pečující o maďarský jazyk, kulturu a vzdělávání. Na základě zákona mohou také žádat o podporu ti Maďaři v sousedních zemích, jejichž děti navštěvují školy s maďarským vyučovacím jazykem.

Maďarsko zároveň zajišťuje Maďarům ze sousedních zemí v rámci mezinárodních právních závazků nejpříznivější pojednávání při přechodu hranic a za pobytu v mateřské zemi. Poskytne jim slevy na cestování ve veřejných dopravních prostřerdcích a navíc možnost pracovat po tři měsíce v roce v maďarských podnicích a institucích, aniž by povolení bylo vázáno na situaci na pracovním trhu. Takto zaměstnaní si budou platit sociální, důchodové a zdravotní pojištění, a vznikne jim nárok na důchod a zdravotní péči. Zákonodárci tak chtějí čelit situaci, kdy jsou Maďaři z okolních zemí zaměstnáváni na černo a vykořisťováni.

Smyslem zákona je zlepšit postavení Maďarů v sousedních zemích a zabránit tomu, aby jediné řešení viděli v masové emigraci do Maďarska (po přijetí Maďarska do EU to není zase až tak nepravděpodobné).

Poskytnutí výhod je vázáno na "legitimaciMaďara", případně "legitimaci rodinného příslušníka", kterou vystaví pověřená maďarská instituce na doporučení organizace, zastupující v dané zemi zájmy maďarské národnostní skupiny. Zde je jistý problém: příslušnost k národu je dána osobním rozhodnutím, které nelze "objektivizovat".

V parlamentě se proti zákonu postavila jen malá liberální strana SZDSZ: namítá, že jde o rámcový zákon (odvolává se na řadu zákonných a podzákonných norem, které teprve mají být přijaty) a že prvořadý úkol je podporovat kulturní a vzdělávací instituce v sousedních zemích.

Zákon vyvolal velmi negativní reakce v Rumunsku a jen o něco málo mírnější na Slovensku (v obou zemích představuje maďarská "menšina" skoro 10% populace). reakce Ukrajiny, Jugoslávie, Chorvatska a Slovinska byly poměrně vstřícné. Vstřícné hlasy se ovšem ozvaly i na Slovensku a v Rumunsku (např. liberální slovenský list Sme). Přitom Rumunsko má podobný problém s Rumuny v Moldávii a Slovensko přijalo obdobný zákon už v roce 1997.

Pokud jde o stanovisko EU, komisař Verheugen se opakovaně vyjádřil, že maďarský zákon není v rozporu se smlouvou o přidružení k EU. EU požaduje pouze, aby Maďarsko jednalo se sousedy o sporných problémech.

Pro obtížnou situaci Maďarů bychom měli mít porozumění: problém Maďarů v sousedních zemích je velmi obdobný balkánským problémům. V jeho základě je trianonská křivda. Česká politika na ní měla velký podíl. Proto je to i naše věc.

MfD 20. července 2001