9.7.-14.7. 2001

ARCHIV

Čím méně, tím lépe!

Nedávno zveřejnil Český statistický úřad první výsledky sčítání lidu z letošního března. Díky tomu jsme se dozvěděli (kromě jiného) nejen to, kolik nás je, ale především to, že je nás stále méně. Tato skutečnost byla v médiích povětšinou hodnocena negativně. Podle mého názoru to však ale zdaleka nemusí být tak tragické.

Je třeba přiznat, že pokles populace naší země může odrážet některé sociální tendence, které nelze příliš podporovat. Hovoří se v této souvislosti o krizi tradičních rodinných hodnot. Mladí lidé se ve větší míře než dosud zaměřují na jiné hodnoty (touha po úspěšné pracovní kariéře, nebo naopak po co největší nezávislosti), než je založení rodiny. Situace mladých rodin není v dnešní době nijak záviděníhodná. A tak spíše než jako projev sobectví je možná upuštění od zplození potomka nutno leckdy hodnotit jako nadmíru zodpovědné rozhodnutí.

Růst počtu obyvatelstva si nepřejí jen křesťané ("Milujte se a množte se"), ale zejména budovatelé důchodového systému založeného na solidaritě pracujících s (už) nepracujícími. Díky pokroku v lékařské vědě a v úrovni zdravotnické péče došlo ve vyspělých zemí ke zvýšení průměrného věku obyvatelstva. Společnost západních zemí stárne, přibývá důchodců, které musí někdo živit.

Solidární systém je však dlouhodobě neudržitelný. Podaří-li se nám dnes "vyprodukovat" tolik budoucích pracujících, aby uživili budoucí důchodce, bude to znamenat jen to, že za několik málo desetiletí tu bude ještě daleko početnější masa lidí pobírajících důchod, která bude vyžadovat ještě více živitelů.

Otázku důchodového systému však ať vyřeší odborníci. Na tomto příkladě jsem chtěl jen ukázat, že na problém úbytku populace (stejně jako na řadu jiných problémů) je třeba pohlížet v poněkud delším a širším horizontu. Poměrně dlouho se otevřeně hovoří o tom, že počet obyvatel naší planety se může brzy stát neúnosným. A člověk nemusí být zrovna zaslepený zelený extremista, aby si uvědomil, že ta koule o poloměru 6378 km není nafukovací, a že se tudíž musí lidmi v určitý okamžik nasytit (pokud se ovšem nepostěhujeme na Měsíc, kde se ale dost práší, nebo na Mars, na což to ale také nevypadá, neboť je to dosti z ruky, o svérázném počasí nemluvě).

Z tohoto pohledu není ta zpráva o úbytku populace zase tak špatná. Pokud si například lidé začnou hojně pořizovat děti až kolem třicátého roku věku, bude počet obyvatel u nás po nějaký čas klesat a pokračovat proces stárnutí, což bezesporu způsobí četné potíže. Pokud se je však podaří zvládnout, může být naše společnost za určitý čas stabilizovaná na takové úrovni, kterou je možné dlouhodobě udržet.

Jiří Kmec
kmec@email.cz