2.7.-9.7. 2001

ARCHIV

Všechno je v nejlepším pořádku…

Na první pohled se zdá, že u nás všechno klape: ústavní instituce jednoduše plní svou funkci. Prezident využívá svých pravomocí; když je vláda zpochybňuje, rozhoduje o sporu Ústavní soud. Jindy zase zákon, který se zdá protiústavní, napadne prezident před soudem, který zrovna rozhodne v jeho prospěch. A všichni dohromady svorně dbají na formální předpisy.

Jsou tu ovšem některé drobné detaily, které u nenapravitelných kverulantů mohou vzbudit pochybnosti: například mimořádná přítulnost Ústavního soudu k podnětům pana prezidenta. Nepochybně i proto je užitečné podívat se na poslední rozhodnutí ÚS.

Jde zejména o jmenování guvernéra a viceguvernérů: podle č. 62, odstavce k) Ústavy ČR jmenuje prezident členy Bankovní rady ČNB. O tom, kdo jmenuje guvernéra a viceguvernéry, se v ústavě nemluví.

Článek 63, odstavec 2 Ústavy ovšem stanoví, že prezidentovi přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou uvedeny v ústavním zákonu, stanoví-li tak zákon. V tom případě vyžaduje rozhodnutí prezidenta kontrasignaci předsedy vlády nebo člena vlády.

Ústava je tedy nedokonalá, ale ponechává otevřenou cestu k tomu, aby zákon nedostatek odstranil.

Vláda navrhla a sněmovna schválila novelu zákona o ČNB. Podle ní jmenuje prezident guvernéra, viceguvernéra a členy bankovní rady "na návrh vlády". To je v nesouladu s ústavou, ale jen pokud jde o členy ČNB. Ústavní soud zrušil nicméně celý článek. Aspoň jeden z jeho motivů je pochopitelný, i když čistě politický: vzniklo nebezpečí, že všechna jmenování guvernéra a viceguvernérů od roku 1992 bude možno vykládat jako neústavní. Nicméně podle ústavy je možné upravit jmenování guvernéra a viceguvernérů zákonem. S tím, že prezident bude potřebovat spolupodpis premiéra.

Pravda, proti novele zákona o ČNB protestovala i EU. Zrovna ve věci jmenování bankovní rady je protest dost pokrytecký. Náš největší a v tuto chvíli úspěšný konkurent v závodech o EU, Maďarsko, má totiž analogickou úpravu.

Vyvstávají dvě otázky: jaká zákonná úprava je rozumná, a jak by měla být prosazena.

Je zjevně absurdní, aby se ČNB stala rukojmím vlády. Musí být nezávislá. Je stejně absurdní, aby se její nezávislost odvozovala výlučně od prezidenta.

Stejný, jen ještě vážnější problém je jmenování soudců Ústavního soudu. Naše právní úprava je něco ve střední Evropě zcela bezprecedentního. V Polsku volí soudce ÚS Sejm, na Slovensku vybírá deset soudců prezident z dvaceti kandidátů, navržených NRSR. V Maďarsku (a tato úprava mi připadá inspirativní) volí soudce parlament na návrh poslaneckého volebního výboru, v němž je po jednom zástupci každé poslanecké frakce. Ke zvolení je třeba ústavní (tj. dvoutřetinové) většiny.

Lze ovšem namítnout, že členy bankovní rady prezident jen jmenuje, a pak už nemůže jejich rozhodování nijak ovlivňovat, a že ústavní soudci, volení na deset let, nemají proč prezidentovi podlézat, protože o jejich dalším setrvání ve funkci rozhodne až jeho nástupce. Taková námitka vychází ze skeptického předpokladu, že člověk je schopen poslouchat jen toho, z koho mu kouká prospěch. Stejným právem můžeme optimisticky předpokládat, že stoupenci prezidenta jsou čestní muži, oddaní jeho myšlenkám a schopní nezištné loajality.

Důsledky nezištné loajality přitom nemusí být vždy pozitivní: na naší politické scéně existuje dohoda vládní strany s nejsilnější opoziční. Jejich hlavním oponentem je prezident, který se chová jako politická strana. Všechny další ústavní instituce chápou účastníci sporu jen jako klacky, jimiž se bijí po hlavě. Tento politický systém je jednak směšný, jednak neefektivní.

Druhá otázka je, co s tím: Je ovšem možné, s odvoláním na ducha zákonů a ústavy, vyhnat lidi do ulic a poslance do spacáků. V lepším případě to dopadne tak, že se nakonec nic nezmění.

Druhá cesta je úzkostlivé dodržování dohodnutých formálních postupů. Jde o to, nesmyslná ustanovení článku 62 ústavy legální cestou zrušit. A vytvořit v příštích volbách předpoklady k tomu, aby to bylo možné.

Mladá fronta Dnes 9. 7. 2001