25.6.-4.7. 2001

ARCHIV

Legislativní spiritismus na balkánský způsob

Bývalý jugoslávský prezident byl vydán Haagskému tribunálu. Tím si zdevastovaná Jugoslávie otevřela cestu k masivní finanční pomoci ze strany Západu. Je to snad nejdražší obchod s lidmi, jaký historie pamatuje: jedna a čtvrt miliardy dolarů na hlavu. Trochu to připomíná Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy.

Způsob vydání byl dramatický: srbská vláda vydala dekret, umožňující extradikci. Federální ústavní soud pozastavil jeho platnost do doby, než záležitost prozkoumá (článek 17 svazové ústavy neumožňuje vydávat jugoslávské občany cizím státům). Proti vydání se vyslovil i prezident Koštunica s tím, že by podle jeho názoru měl Miloševiče soudit jugoslávský soud, byť i třeba podle haagské obžaloby. Vláda však už nečekala a v noci a potichu odlifrovala delikventa do Haagu. Zároveň dostala příslib zmíněné velkorysé finanční pomoci.

Ozvaly se názory, že jugoslávský ústavní soud netřeba brát vážně, jmenoval ho kdysi sám Miloševič. Nemohu se ubránit zlomyslné poznámce: Jugoslávie není přece jedinou zemí v Evropě, kde soudce, předsedu a místopředsedy ústavního soudu jmenuje prezident. Právní experti srbské vlády se odvolávají na srbskou ústavu. Krystalizuje spor, ne nepodobný českým sporům o "ducha zákonů", vyvolaných krizí v České televizi a aktualizovaných tahanicemi o jmenování guvernéra ČNB. Podstatu věci velmi pěkně vystihl Petr Pravda v článku Boží mlýny (MfD, 29. a podruhé 30. června 2001).

Podle pana Pravdy nejdůležitější poučení z jugoslávských událostí je, že ani Miloševič, jeden z nejmocnějších mužů posledního desetiletí, nezůstane nakonec bez potrestání. Srbská vláda vydala diktátora "právnickým kličkám navzdory". "Není přitom tak důležité, že se vydání Miloševiče do Haagu odehrálo poněkud "balkánským způsobem", který částečně obešel ústavu, a že úmysly těch, kteří Miloševiče předali mezinárodní spravedlnosti, nebyly jen veskrze ušlechtilé". Miloševič totiž "porušoval jeden zákon za druhým a využíval svého represívního aparátu, který bez milosti drtil jakýkoli odpor. Kdo čím zachází, tím taky schází".

Stručně shrnuto: když jde o zásadní věc (spravedlnost, zhmotněnou v potrestání Miloševiče) nevadí, když se prosadí "právnickým kličkám navzdory" a "částečným obejitím ústavy". Vždyť on sám taky porušoval jeden zákon za druhým a využíval svého represivního aparátu. Zde je opět zformulována oblíbená česká oficiózní teorie "příčiny a následku". Příčina: německá zvěrstva za války. Následek: česká zvěrstva po válce. Příčina: Miloševič porušoval zákony a prováděl represe. Následek: my jsme s ním zatočili bez ohledu na "právnické kličky". Je pozoruhodné, jak se českým intelektuálům vepsaly do duše leninské představy o právu a spravedlnosti. Proti tomu, kdo nemá pravdu, je všechno dovoleno. O tom, kdo má pravdu, rozhodujeme my.

Rozhodnutí o extradikci Miloševiče, vykoupené jednou a čtvrt miliardou dolarů, je významný precedens: od této chvíle každý Jugoslávec ví, že ústava neústava, když někdo přijde s lukrativní finanční nabídkou, nepomůže mu ani svěcená voda. Miloševič byl vydán do Haagu za cenu destrukce právního prostředí v Jugoslávii.

Nechci se zastávat Slobodana Miloševiče. Je důvodné podezření, že inicioval ohavné zločiny proti lidskosti. Vyvstává otázka hranice mezi politickou a kriminální odpovědností. Tribunálu, který o tom bude rozhodovat, nezávidím. Miloševič si zaslouží soud, a to spravedlivý. Kompetentní jsou jeho spoluobčané. Měli dostat šanci vypořádat se se stinnou stránkou své nedávné minulosti.

Samozřejmě, pokud je možné Miloševiče potrestat, je třeba této možnosti využít. To, o co na Balkáně v první řadě jde, a co se už deset let zoufale nedaří, je ovšem nastolení míru, stability a civilizovaných poměrů. Odstranění Miloševiče od moci byl významný krok v tomto směru. Je významné, že ho udělali sami Srbové. Vydání Miloševiče je ovšem pravý opak. Pokud by mír, stabilita a civilizované poměry na Balkáně byly bývaly dosažitelné jen za tu cenu, že by bylo nutno rezignovat na potrestání Miloševiče, bylo třeba tak učinit. Protože mír, stabilita a civilizované poměry na Balkáně jsou dnes prioritou číslo jedna.

MfD 4. července 2001