18.6.-23.6. 2001 |
ARCHIVStřídavý, střídavý, zkrátka elektrický proudOdboráři nevěří svým uším: česká vláda chce prodat státní podíly v elektrorozvodných společnostech cizákům. Naprosto sdílím jejich rozhořčení… Dozvěděli jsme se, že z třiadvaceti tisíc pracovníků nezbude pro dobré dvě třetiny místo - jsou totiž nadbyteční. Pokud to vezmeme z druhé strany, stát coby rozhodující (a až na dva případy i většinový) vlastník toleruje v energetických akciovkách maximálně třetinovou produktivitu práce. Průměrný státní energetik přitom bere o polovinu víc než třeba jeho kolega ze státního zdravotnictví - a s kolektivní smlouvou, o které se může nechat běžnému smrtelníkovi jenom zdát. Prostým výpočtem (23.000 zaměstnanců × 20.000 platu mínus 8.000 zaměstnanců × 13.000 normálního platu) zjistíme, že na mzdách se v tomto sektoru měsíčně vyplatí o 350 miliónů (tedy ročně o víc než 4 miliardy!) víc, než s čím by souhlasil každý soudný vlastník. A to odhlížím od toho, že i plat ve výši republikového průměru je zbytečně vysoký, protože na tomto segmentu trhu práce zjevně existuje větší nabídka než poptávka (několikanásobně víc neschopných uchazečů než efektivních pracovních míst). Navrhoval bych proto prosté, jediné možné a spravedlivé řešení: oněch zbytečných 15 tisíc pracovníků vyházet ještě do konce roku, představenstvům společností pro neschopnost odebrat všechny tantiémy a s privatizací neotálet ani minutu. A především se nenechat vydírat odboráři a jejich "castrovskou" metodou vypínání proudu - především jim dát dostatečně zřetelně najevo, že každou způsobenou škodu zaplatí oni sami. Koneckonců, jde o naše (státní) peníze. Jakub Kodym |