11.6.-16.6. 2001

ARCHIV

K narozeninám Václava Klause

S Václavem Klausem jsem se seznámil za poměrně zvláštních okolností. Když byl v roce 1968 obnoven časopis Tvář, bylo nám, co jsme ho dělali a do budoucna chtěli dělat, jasné, že vydávat v této situaci "jen" kulturní měsíčník by bylo málo. A protože jsme měli dosti vážné pochyby ohledně smysluplnosti Šikových představ o zkřížení svobody a totality v hospodářské sféře, hledali jsme ekonoma, který by nám je potvrdil. Jenže jsme při hledání Šikových oponentů naráželi jen na samé ortodoxní stalinisty.

V polovině srpna jsem odjel na pozvání do rakouského Alpbachu, kde se každoročně konala "Evropská fóra", na nichž měl našinec možnost setkat se mj. i s lidmi z exilu. Mezi pozvanými byl i Václav Klaus. Během deseti minut jsme se domluvili na spolupráci. Bylo to, pokud se nemýlím, dvacátého srpna 1968 dopoledne.

Na ruskou invazi jsme nezávisle na sobě zareagovali stejně. Okamžitým návratem domů. Pak se ukázalo, že zbývá ještě pár měsíců jakés takés svobody. Tvář začala vycházet a Václav Klaus a jeho přátelé (Josef Kreuter, Tomáš Ježek) do ní napsali řadu článků, které jsou dodnes zajímavé a aktuální.

Během následujících dvaceti let jsme se stýkali spíš sporadicky. Klaus přispěl do ineditních sborníků, které jsme s E. Mandlerem a dalšími připravovali. Za těžiště svého působení ovšem považoval semináře v Čs. státní bance, úřady s velkou nevolí trpěné.

Po převratu jsme se opět sešli, tentokrát v politice. Nakonec jsem víc než rok pracoval jako jeho poradce: bylo to v době pokojného rozdělení čs. federace: dodnes je považuji za Klausův nejvýznamnější politický čin; jsem rád, že jsem mohl být při tom a trochu pomoci dobré věci.

Pak se naše cesty rozešly. Na řadu věcí se dnes dívám jinak než on. K politice ODS mám dosti kritický odstup. Nejsem však slepý, abych neviděl i přednosti Václava Klause: například (oproti všem vžitým představám) jakýsi smysl pro fair play ve vztahu k slabšímu: ten projevil už vůči Slovensku v době dělení státu, později např. tenkrát, když kritizoval nesmyslné sankce EU vůči Rakousku; a nakonec i v jisté zdrženlivostí vůči balkánské politice USA a EU.

V českých intelektuálních kruzích platí nepsaná teze: řekni mi, co si myslíš o Václavu Klausovi, a já ti řeknu, kdo (nebo co) jsi. Občas mám dojem, že jsou tu v módě jakási orwellovská cvičení na téma Klaus. Nepřipadá mi to ani věcné, ani slušné.

Myslím si, že jsou v životě situace, kdy se sluší, aby lidé, kteří se názorově v mnohém neshodnou, podali jeden druhému ruku. Například ve chvílích životního jubilea. Což tímto činím, s přáním všeho nejlepšího.

12. června 2001