21.5.-26.5. 2001

ARCHIV

Masaryk a kočky

K těmto řádkám mne inspirovala knížka Pétera Rákose o národní povaze. Autor v ní sebral spoustu zajímavého materiálu o národních stereotypech, předsudcích, o obraze sebe sama i těch druhých u Čechů, Maďarů, Slováků a Němců, a hovoří o středoevropských zvycích a nešvarech se shovívavým nadhledem člověka, který si může dovolit být nad věcí. Snad mi promine, když tu s poněkud šplhounskou horlivostí upozorním na text, který zřejmě ušel jeho pozornosti.

V jedné ze svých pozoruhodných knížek o české politice z devadesátých let 19. století (snad v České otázce, snad v Naší nynější krizi, přesně si to už nevybavuji) se T. G. Masaryk pokouší vystihnout rozdíl mezi českou a německou národní povahou na případě jakéhosi statkáře a jeho podřízených. Statkáři patřily mj. velké sýpky. Jednu spravoval český, druhou německý správce. Oba na sýpkách chovali kočky. Jeden rok se kočky přemnožily, majitel si toho při inspekci všiml a mezi řečí utrousil, že na sýpkách je příliš mnoho koček. Nato se německý správce zeptal, má-li kočky odstranit. Majitel přikývl a Němec splnil příkaz. Čech se neptal na nic a rovnou kočky odstranil.

Nato se na sýpkách pochopitelně přemnožily myši. Při další inspekci majitel naznačil, že je tam nějak moc myší. Němec se zeptal, zda má tedy na sýpky nasadit kočky. Majitel řekl, že ano, a správce tak učinil. Čech se neptal na nic a rovnou kočky nasadil. Dvojí přístup dvou správců podle Masaryka vystihuje rozdíl mezi českou a německou povahou.

Snad z nějakého podvědomého nacionalismu bych rád věřil, že se Masaryk v tomto případě mýlí. Čech z jeho příběhu se totiž chová jako idiot. Statkář učinil zcela indolentní rozhodnutí. Masarykův Němec, ať už to tušil nebo ne, si vyžádal výslovný příkaz. Odpovědnost zůstala na majiteli, i když si snad mohl myslit, že správce je alibista nebo málo chápavý. Alibismus byl ovšem v tomto případě, jak se pak ukázalo, docela na místě. Masarykův Čech se se svým nadřízeným dobrovolně podělil o jeho indolenci a vystavil se riziku, že pokud nebude majitel dost seriozní, může ho za rozhodnutí, které formálně vzato učinil o své újmě, volat k odpovědnosti. Model statkář - český správce tvořil základ metody, jíž v době komunismu ruští šafáři "řídili" své podřízené v porobených zemích. Je zjevné, že k tomu musí být vždycky dva, a že model funguje jen tehdy, když si to správce nechá líbit a nechová se účelně.

A také snad z toho plyne, že účinný prostředek, jak se zbavit národních stereotypů, je racionální analýza našeho každodenního chování. A za druhé, což je odvrácená strana této teze, že nejvíc národníhp svérázu vzniká všude tam, kde se tato povinnost zanedbává a ratio dostává na zadek.

25. května 2001