21.5.-26.5. 2001

ARCHIV

Kasalův vrabec v hrsti a Svobodův holub na střeše

To, že sjezd KDU-ČSL zvolil do čela strany Cyrila Svobodu, by bylo ještě před čtyřmi měsíci překvapením. Svobodu tehdy odstavili do nevděčné role koaličního lídra: tam ztroskotal na pokusu obsadit křesla ve stínové vládě aspoň zčásti novými lidmi. Vaz mu zlomil zejména konflikt s dlouholetým náměstkem ministra obrany Kalouskem. Místo aby tohoto svého spolustraníka obvinil zcela v řádu věcí z politické zodpopvědnosti za to, co se během jeho úřadování na ministerstvu dělo, omezil se na tajnůstkářské narážky, ztratil podporu ve vlastní straně a získal za to jen nezáviděníhodnou pověst člověka, který to myslel dobře, jenže neuspěl.

Nato Kasal trumfoval neméně strašnou a nepochopitelnou chybou: aby zabránil osudovému rozpolcení strany, pokusil se za sebe na poslední chvíli nastrčit jako kandidáta na předsednictví poslance Výborného, který se ve straně těší jisté popularitě. Poslanec Výborný to ovšem odmítl a zasadil tak Kasalovi smrtící ránu. Tak se v obou případech potvrdilo, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Jaký je rozdíl mezi Kasalovou a Svobodovou politickou koncepcí? Myslím že není třeba přikládat příliš velkou váhu předvolební rétorice. Kasal se zaklínal potřebou čtyřkoaliční integrace, Svoboda tvrdil, že chce čtyřkoalici zachovat jako jednotu v mnohosti a udržet autonomii KDU. Svědčí to jen o tom, že se oba na poslední chvíli pokoušeli přesvědčit potenciální oponenty - Kasal ty na Hradě a v US, Svoboda ty ve vlastní straně. Svoboda byl zjevně úspěšnější. Jinak není pochyb o tom, že Kasal představuje tradiční lidoveckou orientaci, v níž je KDU stranou katolickou, regionální, s lehce folklorním charakterem, ale na druhé straně se solidní členskou základnou a spolehlivým aparátem, zkrátka politickou stranou v tradičním slova smyslu, ovšem bez velké perspektivy na nějaké radikální rozšíření; typický vrabec v hrsti.

Svoboda by rád stranu otevřel směrem k "občanské společnosti". Chce obohatit českou politiku prvky přímé demokracie: přímou volbou prezidenta (tím by se možná mj. otevřela možnost k tomu, aby se Václav Havel ucházel o další pětiletý mandát), přímou volbou starostů a primátorů (zabránilo by se jednotvárnému pořádku v místní samosprávě), možností referenda všude mimo ústavní záležitosti (stát by se mohl zbavit nadbytečných finančních prostředků). Je to zajímavý experiment: otevření tradiční strany vůči koaličním partnerům a Hradu. US ovšem budou vždy přesvědčivější liberálně-konzervativní stranou česky sekulárního typu, a pokud jde o prezidenta, je třeba pamatovat na Havlíčkův epigram, ovšem pro tento účel mírně obměněný: nechoďte, páni, s Vaškem na led... Ještě nikdy to totiž nikomu nic užitečného nepřineslo. Svobodova koncepce je holub na střeše.

Lidová strana by se ovšem mohla a měla otevřít: ale té mase nerozhodnutých a dezorientovaných voličů, kteří si v současném volebním jídelníčku nedokážou vybrat. Jenže to je m zatím pro lidovecké politiky, jak se zdá, úkol neřešitelný.

26. května 2001