14.5.-20.5. 2001

ARCHIV

Hrozí českému tisku bulvarizace?

To se aspoň domnívá Karel Hvížďala v příspěvku, který přednesl na Plzeňských rozhovorech (diskusní večery, pořádané pod záštitou velvyslanectví USA Západočeskou univerzitou u příležitosti osvobození Plzně americkou armádou). (Jeho zkrácená a mírně pozměněná verze pak vyšla v Respektu z 14.5.2001). Chopil se tématu, které je už mnoho měsíců oblíbeným bonmotem českých intelektuálů, zejména těch z disidentského a hradního okruhu.

Meditace pana Hvížďaly má dvojí rovinu: imanentní a transcendentní. Obě spolu dialekticky souvisí.

V první pan Hvížďala vychází z toho, že po tisíciletí žijeme uzavřeni v české kotlině: chybí nám už tradičně odstup od sebe samých, jsme zvyklí příliš prožívat sami sebe a své bolesti. "Západ" na rozdíl od nás pracuje v "zeropohledu". když zjistí, že to neumíme, lehce s námi manipuluje. Specifický problém v rámci Západu jsou "regionální vlastníci". Na rozdíl těch velkých, kteří cítí i zodpovědnost za osud země, ve níž své tiskoviny vydávají, a je jedno, jakou mají národnost (národní moment, jak ještě uvidíme, tu hraje významnou roli) jsou determinováni provinčním myšlením, nejsou zvyklí cítit zodpovědnost za věší celek, než je jejich podnik a orientují se na momentální zisk, který dosahují nejtriviálnějšími prostředky.

Mezi "regionálními" vydavateli jsou zase zvláštním problémem Němci. O těch je podle pana Hvížďaly známo, že trpí předsudečným viděním Čechů, berou na ně nelichotivý mustr devatenáctého století, ukrytý hluboko v německém jazyce (všechna německá pořekadla o Češích jsou negativní). Nevěří, že jsme schopni vyšších výkonů, a to tím spíše, když jim sami dokazujeme, že si neumíme vládnout.

Regionální vlastníci dosazují na místa šéfredaktorů marketingově myslící lidi a ne ty, u nichž převažuje zájem o obsah a formu listu. Vydavatelé snižují počty redaktorů a vedle osobností s vysokou kompetencí v daném odboru staví lidi bez kompetence, ale s velkým vlivem na veřejné mínění (ti pak odborníky hravě přetrumfnou).

Pan Hvížďala má návod, jak této situaci čelit: bylo by třeba rehabilitovat roli profesních odborů, které by jednak poskytly oporu šéfredaktorům i při změnách, jež výrazně ovlivňují profil listu. Pokud by redakce mohla klást takovým změnám (k horšímu) účinný odpor, nemohli by se majitelé ústředních deníků stát rovněž majiteli veřejného mínění.

Potud rovina "čisté kritiky". V tomto ohledu je Hvížďalův text projevem jakéhosi mindráku. Vztahuje se k německým regionálním vydavatelům trochu podobně jako ODS k EU obecně a k Německu zvlášť. Zejména využití "německé noty", o níž pan Hvížďala ví, že na ni pokleslejší část české veřejnosti citlivě zareaguje, je dosti nechutné. A recept, který se tu nabízí, je vlastně týž, který byl s úspěchem využit v případě revolty v České televizi: zmáknutí neposlušného managementu přes odbory. Připomínám, že tuto metodu poprvé úspěšně aplikovali komunisté ve zlatých dobách naší "humanitní demokracie", v letech 1945-8.

Nejde ovšem o nějakou kritiku an sich. Nespokojenost s českými médii roste v kruzích blízkých Hradu a čtyřkoalici zjevně od chvíle, kdy z Lidových novin, ohrožených krachem, musela odejít stará klausovská garda a hradní sympatizanti zjevně předpokládali, že podle české logiky teď list spadne do klína jim. To se povedlo pouze zčásti, a od té doby se zvedá vlna kritiky, mířící proti "bulvarizaci" (téma mediálně vděčné, protože populisticky využívá jistého sklonu ke snobismu, typického pro každou veřejnost, jež si není jista sama sebou). V poslední době strmě padají preference čtyřkoalice, někteří čelní politici z hradního okruhu podléhají panice a uvažují o založení vlastní, tentokrát čistě hradní strany. Protože protiklauzovská opozice je v mnoha ohledech jen zrcadlovým obrazem svého nepřítele, považují zjevně za nezbytné mít k dispozici média nebo médium s větším dosahem než je např. Respekt. Tak se dá vysvětlit nynější vlna kritiky, kterou právě v Respektu zahájil článek J. Kmenty (pan Kmenta, poté co se vypořádal s českým bulvárem, odešel pracovat do známého nonkonformního deníku Super), pokračoval v ní na Plzeňských hovorech šéfredaktor Respektu Holub a nyní ji korunoval Karel Hvížďala. Kritika není jen obecně ušlechtilá, ale taky, aby se spojilo vznešené s užitečným, účelově adresná, i když spíš v náznaku: nejde o jakékoli německé regionální deníky, ale o regionální vlastníky z Düsseldorfu (v Düsseldorfu sídlí Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft, vydavatel Lidových novin a Mladé fronty dnes). Taky nejde o české noviny an sich, protože pan Hvížďala v Plzni jako jediný český list jmenoval Mladou frontu Dnes. A narážky na "marketingově myslící šéfredaktory" míří zjevně na nynějšího šéfredaktora MfD Pavla Šafra (pro pořádek podotýkám, že Šafr začínal svou novinářskou dráhu v disentu, ovšem v jeho "nehavlovském" křídle, v Demokratické iniciativě; a v oblasti marketingu se uplatnil až poté, co ho v roce 1993 Václav Klaus a spol. vyhodili z šéfredaktorského místa deníku Telegraf, protože si tam počínal na jejich vkus příliš nezávisle).

Články pana Kmenty, Hvížďaly ad. mne naplnily melancholickými vzpomínkami na dobu mého mládí, na šedesátá léta: i tenkrát zněly na různých zasedáních podobné projevy. Předcházelo jim (nebo je následovalo) nějaké to usnesení ÚV Pravdy a Lásky (tehdy si říkali KSČ) na stejné téma. Pár dní nato šéfredaktor letěl. Pan Hvížďala si možná uvědomil tyto nelichotivé podobnosti, a proto v textu zveřejněném v Respektu vynechal všechny poznámky o šéfredaktorech a Mladé frontě Dnes. Řeč je pouze o vydavatelích. Je to dost legrační forma autocenzury. O to zřetelnější je ovšem záměr: napřed je třeba zastrašit německé vlastníky; vývoj kolem česko-německé deklarace a tahanice o odškodnění se zdá českým chytrákům dokazovat, že jednat s Němci z pozice síly se vyplatí. A až se to povede…

20. května 2001