30.4.-7.5. 2001

ARCHIV

Národní identita a národní program

… "Národní identita" by měla být něčím, co činí národ jedinečným, dělá z něho individualitu, vyděluje ho z ostatních. Je důvodem, proč se národ - v Herderově duchu - jeví jako originální přírodní útvar, jedna z květinek na pozemské louce. To svádí k poměřování a soutěživosti: který je lepší, výraznější, starobylejší. Který je původní a který jen odvozený. Nacionalismus 19. století má v sobě kromě pochopitelné citové vazby na vlast zabudovanou jakousi soutěživost: pro jednoho je Deutschland, Deutschland über alles. Pro druhého zase jeho vlast "zemský ráj to na pohled". Svět je Boží klobouk, a moje vlast je na něm kytkou, píše romantický maďarský básník. Předmětem národní soutěživosti se stává i sdělovací prostředek, jazyk. Josef Jungmann prohlašuje rádo by tolerantně: "My německého jazyka, co se týče jeho vlastností, byť i náš pěknější byl, nehaníme". Tento způsob uvažování, jak lze tušit, směřuje nezadržitelně k fackám.

V pojmu národní identita je jakási podivná tautologie. Podobně jako v příbuzném pojmu autenticita: být sám sebou. Úvahy o ní nebývají prosty sebeshlíživosti. K české národní identitě patří Smetana, Němcová, národní písně, lidové kroje, jazyk, knedlíky a pivo. Je to kulturní, případně folklorní záležitost.

Ve skutečnosti je národní identita jen něco odvozeného, druhotného, jakýsi vedlejší produkt národní existence. Smysl národního společenství (národ má smysl, stejně jako dějiny mají smysl) vůbec není být sám sebou. Národ je funkční, užitečná věc a jako funkční, užitečná věc má své poslání (lze si teoreticky představit národ, který by měl smysl a oprávnění, i když by mu chyběla "identita")…

(výňatek z přednášky pronesené na semináři Národní identita 24. dubna 2001 na FSV UK. Celý text otiskne ve svém příštím čísle časopis Střední Evropa)