30.4.-7.5. 2001

ARCHIV

Eurorealismus a odsun Němců

V postojích pana Zahradila v jeho Manifestu českého eurorealismu je vidět mimo jiné nepochopení jednoho z problémů české historie, totiž odsunu Němců po druhé světové válce. Veden nejspíš snahou zabránit majetkové či morální újmě, kterou by pro Čechy znamenala restituce majetku odsunutých Němců nebo uznání vlastní chyby, je ochoten celý problém zjednodušit.

Požadavky Sudetských Němců na zrušení Benešových dekretů, které odsun "legalizovaly", prezentuje v přímé linii: revize výsledků druhé světové války, reinterpretace českých dějin, navracení majetku. To vše je podle něj v rozporu s českým národním zájmem.

Odhlédneme-li od poměrně subtilního rozdílu mezi pojmy "výsledek" a "důsledek", zbývá pojem "revize" který je poměrně silně spjat s meziválečnou německou politikou, tehdejší snahou o revizi výsledků první světové války a Versailleského míru, s nímž se Německo nikdy vnitřně nesmířilo. Jak tato snaha skončila, je obecně známo.

Pro negativní náboj samotného pojmu by snad bylo vhodnější použít pojem "náprava" či podobné neutrální slovo. Jenže to by se význam zmíněné pasáže docela proměnil. Znamenalo by to, že i jednoznačně pozitivní akt, jako je porážka zločinného režimu, může mít některé negativní důsledky. Jako každá válka a zabíjení přinesla i druhá světová válka řadu deformací v psychice jedinců i celých národů. Lidé, na nichž byla spáchána křivda, snáze podléhají pocitu oprávněnosti revanše.

Ač že odplata nepřináší nápravu spáchaného zla, lze ji pochopit jako vcelku přirozenou reakci postiženého člověka. Co však je omluvitelné ve vztahu jedince k jedinci, není omluvitelné ve vztahu národa k národu. V poválečné době se k touze po odplatě navíc připojila i snížená vnímavost k násilí a křivdám.

Více než padesát let po skončení války nelze udržovat při životě teze, které vycházely z tehdejší situace a už tenkrát obtížně hledaly zdůvodnění. Proto by reinterpretace dějin v tomto směru měla být naším cílem. Prospělo by to českému národnímu zájmu, jehož součástí musí být i dobré vztahy se sousedy, nezatížené nedořešenými problémy minulosti.

A nakonec ještě poznámka k navracení majetku. Fyzické navracení majetku není možné: snahou o nápravou starých křivd by vznikaly nové a dobrým vztahům by to rozhodně neprospělo. Je ovšem třeba uznat oprávněnost požadavků postižených. Jediným řešením je podle mého názoru omluva za napáchané křivdy. Ta by ovšem měla být výsledkem vlastní reflexe národa a ne jen prázdným gestem politiků.

Vojtěch Kučera