26.2.-3.3. 2001

ARCHIV

Průběh a výsledky zákopové války o ČT

Teprve dnes, poté co se situace v ČT relativně uklidnila a opadly zjitřené emoce, je možné racionálně a objektivně zhodnotit vývoj celé kauzy a chování všech zainteresovaných aktérů.

12.prosince 2000 Rada ČT v tajném hlasování odvolala generálního ředitele Dušana Chmelíčka, aniž by ihned a jasně veřejnosti sdělila všechny důvody, které ji k tomu vedly. Nejprve jako důvod uvedla pouze Chmelíčkovu nedostatečnou komunikaci s radou a teprve postupně se její členové začali zmiňovat o schodkovém rozpočtu, aféře okolo Sazky a neplnění projektu, na jehož základě byl Chmelíček zvolen. Ihned se ozvaly hlasy považující tuto netransparentnost za důkaz politické objednávky. Poté, co 20. prosince Rada navíc rychle a bez standardního výběrového řízení zvolila za generálního ředitele Jiřího Hodače, vzali odpůrci nového ředitele svou hypotézu o snahách politických stran ovládnout ČT za jasně prokázanou. Jednalo se ovšem pouze o jednu z několika možných interpretací chování rady. Stejně tak je možné, že ona netransparentnost obou akcí byla pouze výrazem neobratnosti rady v komunikaci s veřejností, a že za rychlostí zvolení nového ředitele stále pouze marná snaha o co nejrychlejší ukončení vyhrocující se situace v ČT.

Chybou vzbouřenců i mnoha komentátorů v průběhu krize bylo, že základem své argumentace učinili nepodloženou hypotézu. Chování rady ovšem k podobným spikleneckým teoriím přímo vybízelo. A i kdyby tyto teorie byly mylné, byly by zoufalé nedostatky v komunikaci s médii vážnou chybou u orgánu, jehož prostřednictvím se podle zákona "uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize".

Už večer 20. prosince přerušili nespokojení zaměstnanci vysílání a na obrazovku umístili text, kterým protestovali proti Hodačovu jmenování. Protesty na televizní obrazovce v různých formách pokračovaly i v dalších dnech, aniž by byla vyhlášena stávka. Ta začala až 1. ledna, protože právě v tento den vstoupil v platnost nový krizový zákon, který považuje za legální i takovou stávku, která se přímo netýká kolektivních vyjednávání.

Jiří Hodač se ujal řízení 23. prosince a 24. jmenoval do funkce ředitelky zpravodajství Janu Bobošíkovou. Ta se pokusila o komunikaci se zaměstnanci, ale odpovědí ji byly pouze stupňující se protesty. Krizový výbor zaměstnanců se s novým vedením odmítl bavit a trval na jeho bezpodmínečné rezignaci. Zásadní chybou nového vedení bylo, že v této fázi vzdalo své snahy o komunikaci a umírněnost, přistoupilo na "hru všechno nebo nic" a zaujalo rovněž extrémní postoj. Vznikla zákopová válka, která po celou dobu krize bránila racionální komunikaci (jak mezi vzbouřenci a vedením, tak i na půdě parlamentu).

Obě strany byly zakopány ve svých pozicích a snažily se vzájemně zničit. Celá kauza se už neodvíjela v rovině argumentů, ale točila se kolem nic neříkajících obecných hesel: "obrana svobody slova" versus "obrana parlamentní demokracie". Na tato hesla se pak začaly nabalovat přehršle dalších frází, osobních útoků, emocionálních vyjádření a srovnávání s událostmi z naší minulosti (revoluce 89, puč 48 apod.). Akce střídala protiakci. Nemá smysl nyní hodnotit, do jaké míry která ze stran svým chováním porušila zákon - o tom by měl případně rozhodnout soud. Pravdou je, že nepsané zákony obyčejné lidské slušnosti byly porušovány hojně. Jen namátkou připomenu ty nejzávažnější události celé krize: vzbouřenci zablokovali velín a na oplátku bezpečnostní agentura najatá týmem Jiřího Hodače bránila zaměstnancům v pohybu po budově. Nové vedení, stejně jako vzbouření zaměstnanci, začalo vstupovat do vysílání s vlastní velmi neobjektivní a amatérskou verzí zpravodajství, a když se mu nepodařilo zastavit vzbouřeneckou propagandu přerušilo, 27. prosince na 23 hodin vysílání. Vzbouřenci se dosti nevkusně snažili navodit atmosféru Sametové revoluce. Forma protestů se ale ukázala jako velmi účinná; v krátké době se jim podařilo získat na svou stranu většinu veřejnosti. A tak 3. ledna přišlo na demonstraci proti politickým tlakům na ČT rekordních 60 až 100 tisíc lidí.

Tlak veřejnosti se nakonec ukázal v tomto boji jako rozhodující. 9. ledna ukončilo nové vedení vysílání vlastních zpráv a o dva dny později psychicky vyčerpaný Jiří Hodač rezignoval na svou funkci. 12. ledna PS odvolala Radu ČT. Hodačův tým zůstal na svých místech, aniž by mohl jakkoli zasahovat do vysílání a nakonec byl odvolán až o měsíc později nově jmenovaným prozatímním ředitelem Jiřím Balvínem.

A jak se celá krize projevila na naší politické scéně? Samo základní moto vzbouřenců, tedy "boj proti politickým tlakům na ČT" nevyhnutelně védlo ke zpolitizování celé události. Věci se okamžitě chytli odpůrci opoziční smlouvy a boj zaměstnanců ČT s radou se brzy přesunul do známých a vyjetých kolejí boje který už dlouhá léta rozděluje naší politickou scénu. Tedy terminologií ODS: do boje mezi "politickou" a "nepolitickou" politikou. V tomto případně mírně modifikovaného na boj mezi "legalitou" a "legitimitou", případně slovy Václava Havla: mezi "duchem" a "literou" zákonů.

Snad nejhůře ze všech politických stran se ke kauze postavila Čtyřkoalice, jmenovitě US, když ve snaze získat politické body velkou měrou přispěla k onomu zpolitizování události. To, že Jan Ruml přespal ve velíně ČT, sice pravděpodobně nebylo politickým kalkulem, spíše jakousi disidentskou reakcí na tehdejší revoluční atmosféru, ale to nic nemění na tom, že to byla akce, kterou by si osoba politicky činná neměla dovolit. Khünlovo prohlášení o tom, že se stydí být politikem nebo cedule před televizní kamerou při přímém přenosu z PS jsou věci, které nemají v politice co dělat.

V ČSSD vyplula během krize na povrch výrazná rozpolcenost na dva velmi odlišné názorové proudy, které se v ní projevují ve větší či menší míře už delší dobu.

ODS, která zpočátku vcelku rozumně volala po komunikaci mezi novým vedením a vzbouřenci, brzy definovala svou pozici jako postoj obránce právního státu proti spiknutí zosnovanému ekonomicky zainteresovanými skupinami uvnitř ČT, což je hypotéza stejně nepodložená jako ta vzbouřenecká o snahách politiků ovládnout ČT.

Opět, stejně jako při demonstracích na podporu výzvy Děkujeme, odejděte, se ozvaly hlasy jásající nad oživením občanské společnosti. Je pravda, že zájem o věci veřejné - čímž veřejnoprávní televize bezesporu je - je věc pozitivní. Nicméně rozhodně neznamená probuzení občanské společnosti. Zásadní problém obou akcí byla jejich jednorázovost, masovost a negativní zaměření. Z takovéto kombinace obvykle vznikají revoluce, nikoliv pevná a trvalá struktura občanské společnosti.

Na stůl také přišel návrh na privatizaci ČT (nebo přinejmenším jednoho jejího kanálu). Tento návrh z dílny ODS je jen další variantou na téma "neviditelná ruka trhu", která dokáže vyřešit všechny problémy. Privatizace by sice jednou provždy vyřešila všechny potíže spojené s nejasností slova "veřejnoprávní", ale za jakou cenu? Kultura je jednou z oblastí, na které je "neviditelná ruka" krátká. Jediným cílem soukromé televize je zisk, který je závislý na míře sledovanosti. A mezi sledovaností a kulturní hodnotou či kvalitou pořadu neplatí přímá úměrnost; bohužel se často zdá, že je dokonce nepřímá - čím větší škvár, tím je sledovanější. Privatizace ČT by znamenala konec pořadům pro menšiny, dokumentům a byla by smrtelnou ranou pro českou kinematografii, která do velké míry stojí a padá právě s ČT.

Jaké jsou tedy prozatímní výsledky televizní anabáze? Vznikl nový zákon, ten je však přinejmenším stejně zneužitelný jako ten předchozí. ČT, která velmi nutně potřebuje reformovat (a to i personálně), je nyní dlouhodobě zablokována - každá případná výpověď bude opět považována za politicky objednanou pomstu. Výsledkem zákopové války je totální vítězství odborů, které jsou nyní neúměrně posíleny a prakticky mohou vedení ČT bránit v uplatňování jakékoliv výraznější personální politiky. Za pozitivní výsledek by bylo lze považovat, kdyby budoucí Rada ČT jednala transparentněji a lépe komunikovala s veřejností. Kladně by se snad dal hodnotit i forenzní audit, jehož účinnost a výsledky se ovšem neodvažuji předpovídat.

Ondřej Pokorný, student FSV UK