29.1.-3.2. 2001 |
ARCHIVŠokKdyž jsem v pátek si v pátek přinesl z trafiky noviny a začal listovat v Právu, vypadl z něho jakýsi objemnější materiál. Zprvu jsem si myslel, že jde o reklamní prospekt. Pak jsem si přečetl titulek, a ten mi vyrazil dech. Zněl: "Informační leták pro osoby postižené činností Rudého práva v době komunismu, najmě tzv. normalizace". Text podepsaný přípravným výborem Fondu smíření se čtenáři Rudého práva ve složení Zdeněk Porybný, Lubor Kazda a Jan Kovařík, jsem přečetl jedním dechem. Železná logika argumentů mne uchvátila. Praví se v něm zhruba toto: v době, kdy se rozjelo další a jistě ne poslední kolo omluv a reparací za nacistické zločiny během druhé světové války, by pro nás nebylo obtížné vozit se populisticky na této vlně v naději, že zavalí a přikryje zapomněním ohavné hříchy našeho listu v době pozdější. My však jsme se ocitli pod obrovským morálním tlakem, který drtí naše citlivé duše. Mnohatunová hrouda másla na našich hlavách je v této situaci k neunesení. A tak jsme se rozhodli věnovat aspoň část tučných zisků našeho listu na odškodnění nedobrovolných objektů naší péče v době rozkvětu nejspravedlivějšího ze všech zřízení. Nepůjde přitom jen o ty, které Rudé právo denuncovalo, takže v lepším případě následoval strmý pád k lopatě, v horším delší či kratší pobyt v některém z neútulných zaopatřovacích zařízení bolševického státu. Chceme učinit gesto dobré vůle i vůči těm, kteří při četbě Rudého práva dostali z bezmocného vzteku infarkt nebo jimž dlouhodobé nutkání na zvracení způsobilo žaludeční vředy. Postižení musí svou žádost doložit vyplněným dotazníkem, lékařskou zprávou, písemnou výpovědí ze zaměstnání, případně kopií rozsudku komunistického soudu. Vzhledem k očekávanému návalu žádostí prosíme o pochopení, že odškodnění může být jen symbolické. Se soudružským, přesněji řečeno přátelským pozdravem… atd. Nevěříte? Tak si honem někde sežeňte Právo z 2. února. 2. února 2001 |