2.1.-6.1. 2001

ARCHIV

Velká televizní revoluce a její důsledky

Měl bych být vlastně pyšný: moje malá vlast je opět jednou ve středu pozornosti evropského tisku. Výsledkem je bohužel často jen kýčovitý barvotiskový obrázek, zachycující boj pravdy a lásky s arogancí politické moci. Mělo by být v zájmu všech zúčastněných popsat příběh larmoyantní komedie o znásilnění svobody médií v Česku věcněji.

Nejdřív pár slov o protagonistech hry: v první řadě to jsou ODS a ČSSD, spoutané navzájem opoziční smlouvou a už dlouhou dobu nespokojené s tím, že jim česká veřejnoprávní televize věnuje málo pozornosti. Snad na té nespokojenosti může něco být, vedla však obě strany k nemravnému plánu dostat Českou televizi pod kontrolu. A tak už před rokem instalovaly do formálně politicky nezávislé Rady České televize své věrné přívržence.

Pak je tu Česká televize. jde především o redakci zpravodajství a publicistiky. Prostředí, které je oprávněně velmi citlivé na možná porušení svobody projevu. Současně však taky do sebe uzavřený a těžko ovladatelný kolektiv, který se brání každému ovlivňování a vedení zezhora. Slabí ředitelé Puchalský a Chmelíček se zprvu pokoušeli prosadit v redakci zpravodajství a publicistiky reformy a omezené personální změny, oba však přitom ztroskotali a rezignovali na to.

Další účastník je takzvaná umělecko-publicistická fronta. Populární umělci, kteří mají v televizi praktické zájmy; frustrovaní intelektuálové, dědici někdejšího disentu; studentští revolucionáři z roku 1989, kteří mají dnes pocit, že jim byla revoluce ukradena. Mnozí z nich mají dobré vztahy s politickým Olympem kolem českého prezidenta.

Nesmíme ovšem zapomenout ani na politické protivníky opoziční smlouvy: prezidenta, čtyřkoalici a polopolitické iniciativy intelektuálů, kteří se volně vážou na toto uskupení. Touží po revanši za porážky, které utrpěli při volbách v roce 1992, případně při neúspěšném pokuse vystrnadit Klause na podzim 1997 z politické scény.

A konečně česká veřejnost, nespokojená s tím, že se sliby politiků ohledně blahobytu uskutečňují příliš pomalu a příliš nedokonale: ani vláda pravdy a lásky za Havla, ani vláda neviditelné ruky trhu za Klause nesplnila jejich očekávání. A přísné potrestání viníků, které sliboval Zeman, se taky nekonalo.

Obsah hry je známý: bleskové a pořádně podezřelé nahrazení starého generálního ředitele novým, kontroverzním a neústupným. Konflikt mezi novým vedením a redaktory, který vedl k okupování zpravodajského velína vzbouřenci a k vysílání dvojí verze zpráv. Vysílání rebelů dalo vedení televize rušit. Prezident, čtyřkoalice a "umělecká fronta" podporovali veřejně "vzbouřence". Teprve dodatečně byla okupace studia legalizována všeobecnou stávkou všech zaměstnanců. Mezitím se spor přenesl do ulice: došlo k největším demonstracím od roku 1989 a sociální demokraté dostali strach. Proti vůli ODS vyzval parlament nového ředitele k odstoupení; pokud nepůjde sám, měla by ho Rada České televize, která je k tomu kompetentní, odvolat. Jak ředitel, tak Rada odmítli tento požadavek z poukazem na svou nezávislost, garantovanou zákonem. Válka zpráv skončila nyní jednoznačným vítězstvím rebelů, celý spor však musí dnes rozhodnout Poslanecká sněmovna: odvolá pravděpodobně neposlušnou Radu. Pak už ale nebude nikdo, kdo by mohl sesadit ředitele. Proto chtějí poslanci přijmout novelu zákona, která jim umožní převzít v tomto jediném případě kompetence Rady. Zvláštní pojetí zákonodárství!

A katarze, odhadnutelné následky děje? Dobrá zpráva je, že se ODS nepodařilo dostat veřejnoprávní televizi pod kontrolu.

Na druhé straně jsou teď vzbouřenci zavázáni Hradu, čtyřkoalici a intelektuální opozici; to omezí v budoucnu jejich nezávislost, ať už si to přejí nebo ne. Každý další ředitel musí počítat s tím, že si jeho podřízení v redakci zpravodajství vybojovali takové výsadní postavení, které jeho vliv na ně podstatně omezí. Povstání proti nešikovnému a neschopnému, ale legálně zvolenému řediteli, přenesení problémů do ulic, používání nekorektních, revolučních prostředků (divoká okupační stávka) dostalo od poslanců placet. A poslanci, kteří bojují za nezávislost Rady a televizního ředitele od politiky, prosazují svou vůli masivním politickým tlakem na stávajícího ředitele a stávající Radu. To je pochopitelně precedens.

Nezávislost televize na ODS byla vybojována za cenu všeobecného pohrdání korektními prostředky politického boje. Česká demokracie utrpěla opět jednu skvělou porážku.

Psáno pro Die Welt, 10. ledna 2001
Článek vyšel v sobotu 13.1.2001 v poněkud zkrácené podobě. Uvádím zde jeho plný text.