27.12.-30.12. 2000

ARCHIV

Legislativní spiritismus Václava Havla

Prezident si se svým vyjádřením k problému České televize dal na čas, nakonec však stálo za to. Postup Rady ČT, odvolání starého a dosazení nového ředitele je podle něho "sice možná v souladu s literou zákona, ale proti jeho smyslu a duchu. Tuto tezi, výron jakéhosi legislativního spiritismu, od té doby po prezidentovi papouškují jeho političtí spojenci.

Zákony jsou lidské dílo a jako takové mají své chyby. Tvrzení, že litera zákona neodpovídá jeho duchu, je jen jiné vyjádření toho, že je tak či onak vadný. Je tedy třeba dosáhnout toho, aby byl opraven těmi, kdo jsou k tomu v našem politickém systému kompetentní. Každý občan, a tedy i nejvyšší ústavní činitel, na to může naléhat. V žádném případě však nejvyšší ústavní činitel nemůže na základě vlastního úsudku o "duchu zákona" nabádat k nedodržování jeho litery, případně takové nedodržování veřejně schvalovat. Může se nanejvýš se svými pochybnosti obrátit k jiné kompetentní instituci, Ústavnímu soudu. Ty všechny věci jsou samozřejmě bohužel pomalejší než revolta, ale to už je nevýhoda demokracie. Je vyvážená tolika výhodami, že se vyplatí se s ní smířit.

Prezident se zjevně ve své funkci necítí pohodlně. Když si po listopadovém převratu disidentské špičky rozebíraly důležité státní funkce, činily tak s horlivostí, s jakou si vzbouřené služebnictvo v revoluci rozděluje panský šatník. Havel sáhl po nejkrásnějším rouchu zjevně aniž by předem počítal s tím, jak ho bude omezovat ve volném pohybu. jediná cesta z revoluce ke spořádané společnosti ovšem je v dodržování pravidel politické hry. To, co Václav Havel provedl, je do nebe volající faul.

Prezidentovi se poslední události zdají být podobné "nastolení komunistické diktatury" v roce 1948, které údajně také proběhlo "naprosto zákonně a v souladu s literou zákona, ale v rozporu s duchem poválečné ústavy". To je zcela nesmyslné tvrzení. Nastolení komunistické diktatury nemohlo být v rozporu s duchem poválečné ústavy už proto, že první poválečnou ústavou byla až bolševická "Ústava devátého května" z jara 1948. Předtím formálně platila první československá ústava z roku 1920, jejíž duch i litera byly ovšem už v předúnorovém období mnohokrát porušeny. Pokud jde o údajně formálně zákonný průběh puče, je pan prezident zjevně tak trochu obětí komunistického základního školství. Komunistický převrat proběhl za mnohonásobného porušení platných zákonů - už jen obsazení sekretariátů nekomunistických stran bylo v rozporu s jejich literou.

K Únoru ovšem neodmyslitelně patří pouliční nátlakové akce. Vypadaly na první pohled mohutně a impozantně, měly ovšem jen zakrýt skutečnost, že kdyby bylo došlo v té době k volbám, komunisté by už nedopadli dvakrát dobře.

Hlavní poučení z Únorového puče je: dodržování korektních pravidel politického zápasu je jediný způsob, jímž se dá zabránit sešupu z větší svobody k menší svobodě, případě ze svobody k nesvobodě. Pokud ovšem korektní pravidla politického boje s chutí porušují obě strany konfliktu, v tomto případě ODS i Hradní blok, pan nám buď Bůh milostiv.

1. ledna 2001