18.12.-26.12. 2000

ARCHIV

Svobodu, svobodu…

Během vánočních svátků poskytla Česká televize užaslým divákům možnost cestovat v čase. Ocitli jsme se najednou v jakési zmenšené replice listopadu 1989. Citově nabitá atmosféra, vlajky, fábory, opentlení hlasatelé, hvězdy hereckého a sportovního nebe, demonstrace, petice. Konečné sdělení: všechno špatně, začněme znova. Svobodu, svobodu.

Večer na Štěpána si před budovou zpravodajství ČT s chutí zaskandoval Jan Ruml. Až do té chvíle jsem za právoplatného držitele bobříka drzosti měl Karla Gotta, který se dvacátého listopadu 1989 na Václaváku vyznal okolostojícím, že už prostě nemůže mlčet. Jenže každý rekord jednou padne.

Kdepak to asi byl pan Jan Ruml v posledních deseti letech? Nepatřil náhodou k disidentskému parnasu, který si na konci roku 1989 plácl s poraženými komunisty? Nebyl náhodou dlouhou dobu nejprve náměstkem ministra vnitra československé federace, pak ministrem vnitra ČR, místopředsedou ODS, pak předsedou US, pak místopředsedou Senátu? A nyní ještě navíc prostý demonstrant, požadující po tom po všem: svobodu, svobodu.

Jaroslav Hašek ve svém klasickém díle vypráví mj. o generálu von Schwarzburg, který se na inspekčních cestách svých podřízených ptal: Máte revolver? Na vašem místě bych věděl, co s ním.

Dnes jsme ovšem dál, a tak panu Rumlovi podobnou otázku jistě nikdo nepoloží.

26. prosince 2000