27.11.-2.12.10. 2000

ARCHIV

Pygmalion

Komentář vysílá ČT1 v programu "Dobré ráno s ČT" v pondělí 4. prosince v 7.15.

Spor o jmenování guvernéra ČNB nabývá stále divočejší podoby a přelévá se do osobní roviny: to posiluje jeho už tak celkově nedůstojný charakter. Teď do něho vstoupila i prezidentova choť: rozhořčena údajnými hrubostmi, jichž se dopustil vůči prezidentovi premiér Zeman, požádala soukromně svého dobrého známého, ministra Dostála, aby vyřídil Zemanovi, že ČSSD je horší než ODS, že mu už nikdy nepodá ruku, a že ministr Mertlík je prý největší lhář. Pan ministr vzkaz oběma postiženým vyřídil při společném vládním obědě s předsedou sněmovny Václavem Klausem, "protože to byl jediný okamžik, kdy jsem ho mohl tlumočit celé vládě".

Paní Havlová je do jisté míry obětí toho zvláštního způsobu, jak u nás pojímáme funkci prezidenta: totiž jako národního vůdce, myslitele a věštce. Z logiky věci vyplývá, že jeho manželka musí být něco jako svatá Alžběta Duryňská. Paní Havlová nasadila celé své herecké umění, aby se s tímto podivným požadavkem vyrovnala. Nicméně je o ní všeobecně známo, že ve stresových situacích má občas sklon chovat se nikoli jako světice, nýbrž jako Líza Doolittleová a stává se pak vhodným objektem mediálního skandalizování. Nějaká taková stresová situace zřejmě vznikla na Hradě při setkání Havla se Zemanem. Premiér měl údajně počastovat prezidenta hrubými výrazy: municiózní pečlivost, s níž český předseda vlády volí ohleduplná slova, je všeobecně známa, a tak lze doufat, že prezidenta nenazval přímo fekálií. Také jeho stoická zdrženlivost poté, co se skandál rozpoutal, je poněkud podezřelá: tak se choval pes jednoho mého přítele pokaždé, když zakousl sousedovu slepici.

Jak všechno bylo, se už nikdy nedozvíme. Je však mimo jakoukoli pochybnost, že velmi zvláštní roli sehrál ministr Dostál. Z toho, co veřejně prohlásil v sobotním Právu, jednoznačně vyplývá: ačkoli se ho o to nikdo neprosil (měl vzkaz vyřídit pánům Zemanovi a Mertlíkovi), dal historku s telefonátem k lepšímu ve společnosti (vládní oběd s Klausem) a stál tak u pramene její medializace. A i kdyby paní Havlová trvala na absurdním požadavku, aby ministr vyřídil její soukromý vzkaz celé vládě (což z toho, co ministr Dostál v Právu uvedl, vůbec nevyplývá): Gentleman by se v takové situaci pokusil záležitost paní Havlové, která se na Dostála obrátila zjevně v dobré víře, rozmluvit. A když by se mu to nepovedlo, rozhodně by celé historce nepomohl na veřejnost takovýmhle způsobem.

Paní Havlová představuje snadný cíl a nemělo by se toho lacině zneužívat.

3. prosince 2000