6.11.-12.11.10. 2000

ARCHIV

Největší blecha na světě

Ruská generalita si dává záležet na tom, aby se na tragickou nehodu atomové ponorky Kursk hned tak nezapomnělo. Čím dál tím úporněji opakuje, že se loď musela srazit s jiným plavidlem. V úvahu by přicházely britské a americké ponorky, které v té oblasti rovněž operovaly. USA a Británie účast svých lodí na nehodě rozhodně popřely.

Tajemné náznaky tohoto druhu šířilo Rusko v době, kdy si ještě říkalo SSSR, po každém nezdaru, který se mu nepodařilo zatlouci. Navíc je ruskou interpretaci nehody třeba poměřovat zprávičkami, jako je ta, která se nedávno mihla i v našem tisku. Skládá se ze špatné a dobré části. Ta špatná je, že se vojákům na jakési sibiřské základně podařilo omylem odpálit čtyři rakety krátkého doletu, opatřené bojovými hlavicemi. Jedna z nich dopadla do blízkého městečka. Ta dobrá je, že jen dvě ze čtyřech raket explodovaly. Jedna hned při startu, druhá někde v tajze. Město zůstalo ušetřeno.

Při vší tragičnosti případu Kursk a při všem soucitu s obětmi i s pozůstalými nelze rovněž nechat stranou některé málo lichotivé historické analogie. Když Petr Veliký vybudoval po západoevropském vzoru válečné loďstvo, vyslal ho s velkou pompou na demonstrativní plavbu podél švédských břehů. Během této demonstrace síly se značná část flotily sama od sebe potopila. O tři sta let později vyslal jiný car chloubu ruského námořnictva, aby pokořila zpupné Japončíky. Poté, co ruské bitevní lodě svedly po cestě vítěznou bitvu s britskými rybářskými čluny, které omylem považovaly za předsunuté voje Japonců, byly v krátkém střetnutí u Cušimy skoro všechny potopeny.

Jen slepý může nevidět, že dnešní Rusko je země podstatně lidštější a svobodnější než někdejší SSSR. Všichni čeští salonní kritici ruských mravů by si měli uvědomit, že vzhledem ke naší problematické a nedůstojné nedávné minulosti jsme těmi posledními, kdo by mohli dávat Rusům lekce z humanity a demokracie. Přitom má ovšem ruský obr s českým trpaslíkem některé společné vlastnosti, dosti nevábné. Mezi ně patří snaha každý neúspěch a každou kritiku připsat na vrub nečistým záměrům cizích nepřátel. Tak Češi vysvětlovali a vysvětlují rakouský odpor k temelínskému monstru odvetným choutkám Rakušanů (pomsta za rozbití monarchie) a pohrdání českým premiantem, jehož prý - ó ta hrůza - považují za národ služek.

Mindráky malého národa jsou směšné a koneckonců je lze pochopit; malý národ mívá mindráky, stejně jako pejsek mívá blechy. Velký národ s mindráky malého národa, to už je něco jiného. Kdysi to byli Němci, dnes jsou to Rusové. Blecha zvětšená tisíckrát nabývá podoby příšery ze sci-fi horroru. A může být podobně nebezpečná.

12. listopadu 2000