3.11.-9.11. 2000

ARCHIV

Ultrapravice a ultralevice jedno jsou

Po sobotním řádění anarchistů a skinheadů se opět vyrojily pochybnosti, jak se má státní moc postavit k extremistům. Nenadržují snad policisté ultrapravici? Nejsou snad ultralevičáci v podstatě neškodnou partou poblouzněné mládeže? A nakonec ?neměla by se rázně omezit svoboda shromažďování? Na tyto otázky stěží nalezneme správnou odpověď, pokud se nebudeme držet dvou zásad: smyslu pro svobodu a rovného metru. Je opravdu nutné, abychom se dříve, než začneme posuzovat extremismus, zbavili svých politických preferencí ?skinheadi a anarchisté patří do jednoho houfu. Neměli bychom ani ve skrytu duše nadržovat jedněm či druhým jen proto, že volíme demokratickou pravici nebo demokratickou levici. Stejně tak bychom neměli po každé násilné akci jedněch nebo druhých podléhat pokušení omezit naše svobody. Když už jsme se konečně zbavili komunismu, nenastoupíme přece cestu zpět kvůli skupinkám násilníků. Je opravdu smutné sledovat takové obránce lidských práv, jakým je vládní zmocněnec Petr Uhl, když najednou volají po přitvrzení liberálního shromažďovacího zákona a tvrdí, že úřady vůbec neměly průvod skinheads "povolit". Právě Uhl přitom dosud vždy (po právu) peskoval ty, kteří se rozčilovali, že ta či ona akce byla vůbec "povolena". Ve skutečnosti se u nás podle zákona každé shromáždění občanů úřadům pouze oznamuje. Stejně tak se Uhl dříve vždy stavěl proti omezení takto široce pojatého shromaž_ovacího práva. Že by dnes hrála roli Uhlova levicová (a dříve ultralevicová) orientace? Opravdu chceme, aby úřady opět rozhodovaly o tom, kdo bude a kdo nebude smět demonstrovat? Jistě, teď mluvíme o tlupách řádících černooděnců (tuto barvu mají rádi skinheadi i anarchisté), jimž je třeba "zatnout tipec". Vzpomeňme si však, že takové utínání tipce se nikdy v minulosti nezastavilo jen u nemilovaných skupinek na okraji ?dřív nebo později došlo i na ostatní. Pokud jde o onu druhou pochybnost, zda jsou nebezpečnější extremisté praví, či leví, jde o naprosto falešnou otázku, kterou nám diktují jen naše politické preference a sympatie. Těžko bych si uměl vybrat mezi tím, zda je lepší dostat do hlavy baseballovou pálkou, nebo dlažební kostkou. Či zda se mi více protiví skinheadi, kteří se jezdí ke svým západním souvěrcům učit, jak organizovat fašistické bojůvky, nebo anarchisté, kteří se obdivují německé Frakci Rudé armády a jejím úspěšným pumovým atentátům. Násilí je prostě násilí. Uvažovat o tom, kdo z obou extremistických tlup má lepší šanci získat širší podporu a tím společnosti škodit více, mi přijde poněkud alibistické. Doufám, že to daleko nedopracují jedni ani druzí. K tomu nám dopomáhej "přísná a spravedlivá" policie. Opravdu, držme se liberalismu na straně jedné a tvrdého, leč rovného metru na straně druhé. Je správné, že se skinheadi směli na prvního máje sejít, a stejně tak je v pořádku, že policie zabránila střetu mezi nimi a anarchisty. Pokud během svého průvodu skinheads porušili zákon (např. hajlováním), je chyba, že policie nezasáhla ? ale politické sympatie s tím nemají co dělat, jde o bezpečnost nás všech. Zřejmě ale nejsme schopni takto racionálně uvažovat. Vždyť ve stejné době, kdy se policie zabývala skinheady a anarchisty, ti nejnebezpečnější extremisté.? z KSČM ? se v klidu veselili na Letné.

Martin Schmarcz, Lidové noviny 5. dubna 1999