31.10.-6.11. 2000

ARCHIV

Do latě, občané!

Prezident Havel seznámil v projevu z 28. října českou veřejnost se svým v podstatě pesimistickým pohledem na náš společenský život. Nevidíme dál než za kopečky na hranicích. Znešvařujeme naše města a městečka globálně univerzální architekturou, obklopujeme je pásem velkoskladů, supermarketů, globálních hal a shopping-parků. V moderních velkých obchodech se prodává za dumpingové ceny, a to ničí pluralitu bezpočtu malých obchodů jako přirozených míst lidského setkávání. Městská centra se vyprazdňují a odlidšťují, najdeme v nich už jen banky, různá ředitelství a výkladní skříně s nejdražšími automobily. To všechno tvoří kulisu české malosti a nějak to souvisí s kořistnickým kapitalismem bez pravidel a morálky, který nás zavalil a za nějž pan prezident zjevně nemůže, jinak by se o tom jistě zmínil.

Nevím, kdy se Václav Havel maposledy octnul v centru Prahy nebo jiného českého města, nevím, kde nakupuje, nakupuje-li vůbec, nevím, kde sbírá své zkušenosti. Nechci mu buransky vyčítat, že se do města či do obchodu prakticky nedostane, chápu, že státnické povinnosti mu to prostě neumožňují. Nechápu jen, proč o tom o všem přesto mluví.

Česká města a městečka byla zamořována banálně univerzální architekturou socialistického typu po celých čtyřicet let ruského panství. Byl jsem v posledních letech po dlouhé době znovu v Jindřichově Hradci, v Plzni a Teplicích a nemohl jsem ta města poznat: myslím v dobrém slova smyslu. Nevšiml jsem si, že by jejich centra byla zaneřáděna bankami a ředitelstvími, ostatně neplatí to ani o Praze.

Poetiku malých obchůdků si výrazně pamatuji z doby svého dětství. Každé ráno jsem ještě před školou spěchal do jednoho z nich pro mléko a rohlíky (později dopoledne už nebyly k dostání). V tuto časnou hodinu se útulný kvelb stal přirozeným místem setkání půlky Střešovic. V účastnících neformálního mítinku to kupodivu nabuzovalo vysloveně mizantropické reakce. Od té doby miluji samoobsluhy, a zvlášť mám rád ty polistopadové. Do obchodu nechodím klábosit (na to nemám čas), ale nakupovat. Při nákupu dávám přednost tomu, abych si mohl vybrat a aby to bylo rychle. Klábosit chodím do hospod, a tu se situace po Listopadu velmi výrazně zlepšila.

A konečně, pokud jde o haly, supermarkety, shopping-parky a doplňuji ještě pestrobarevné benzinové pumpy, ty vysloveně miluji. Když člověk navečer přijíždí k Praze po brněnské dálnici, je obklopen spoustou poetických barevných světel, signalizací globalizace a moderního života. Za "totáče" se tu mohl setkat nanejvýš s divokými králíky, hraboši a příslušníky "Veřejné bezpečnosti", kteří ho s chutí perlustrovali a nadělili mu pokutu za to, že mu na autě chybí věci, které se nedaly koupit.

Pro to pro všechno trnu, aby se snad panu prezidentovi nepodařilo nám tento nečekaně získaný hezký svět "polidštit" podle svých představ. Jeho kázání by nás, obyčejný plebs, shrbený mezi českými kopečky, mělo přimět k tomu, abychom se zastyděli za své pocity, protože nejsou v souladu s mravními a intelektuálními výšinami hradní moudrosti, s tím, co nám káže Václav Havel, Dalajláma a Madeleine Albrightová. Tůdle! Žasnu jen nad jednou věcí: že i Haškův poručík Dub přežil deformující tlak globalizace. Jen se otřepal a už se nás zase pokouší donutit až k pláči.