17.9.-23.10. 2000

ARCHIV

Tokajské a literatura

"Co politika rozděluje, alkohol spojuje", říkával prý slovenský básník Laco Novomeský. Vzhledem k tomu, že jeho politické angažmá (ovšemže komunistické) skončilo ve stalinistickém žaláři, nedá se říci, že by se právě na něm toto úsloví osvědčilo. Lze ovšem předpokládat, že nevolil alkohol dosti kvalitní, disponující dostatečnou pojivou silou.

Kdybych byl býval jeho vrstevníkem, doporučil bych mu tokajské. Mám k němu velmi pozitivní vztah, plně se projevoval v době mého mládí, kdy mezi mnou a zmíněným nápojem nestály žádné výrazné zdravotní ani finanční bariéry: v polovině šedesátých let, v době, kdy u nás klíčil stalinismus s lidskou tváří, stála láhev toho kvalitnějšího 34,- Kčs (dnes stojí desetkrát tolik; pro srovnání - rohlík od té doby zdražil jen čtyřikrát). Na přátelských schůzkách ve vinárně Rotisserie v Mikulandské ulici, jichž se tehdy činně účastnili i někteří dnešní velmi významní politici, jsme jich spořádali úctyhodné množství.

Teprve po mnoha letech jsem navštívil úhledné městečko na soutoku Tisy a Bodrogu, které dalo tomu andělskému nápoji jméno. Maďarští spisovatelé došli k závěru, který se trochu podobá sloganu Laca Novomeského - že totiž tohle víno je jakési hmotné fluidum, které spojuje Maďarsko se sousedy a s Evropou vůbec. Zúčastnil jsem se konference na téma "Střední Evropa - regiony bez hranic, nedokončené revoluce". Kromě hostitelů tam byli ještě spisovatelé, vědci a publicisté z Polska, Slovenska, Rumunska a Chorvatska. V podstatě šlo o hledání společné řeči mezi sousedy, kteří mají mezi sebou spoustu nevyřízených účtů, takže hrozí nebezpečí, že by se jednou mohli do sebe pustit.

Setkání se konají každoročně, pokaždé s jiným hlavním tématem. Letos vydali v Miskolci na okraj této iniciativy sborník "Tokaj ve světové literatuře". Obsahuje úctyhodnou řadu autorů, od Voltaira a Flauberta přes Swifta a Roberta Browninga, Goetha a Hofmannsthala až po Tolstého a Mickiewicze. Česká literatura dopadla bídně: v nouzi nám vypomohl Ján Kollár, který si ovšem podle svého zvyku Tokaj poslovanštil.

Je škoda, že skoro nikdo z těch lidí, co se před čtvrt stoletím scházeli v Rotisserii, se vlastně už literatuře nevěnuje. V drtivé většině skončili v politice. Téma "Tokaj v české literatuře" tak zbývá na nastupující generace.

21. října 2000