15.9.-19.10. 2000

ARCHIV

Sociální demokracie má za sebou víc než dva roky vládnutí v České republice. Považuji za užitečné vrátit se v retrospektivě před okamžik, kdy se na základě výsledku voleb a dohody s ODS uchopila moci. V Lidových novinách proběhla na téma "ČSSD u vládního kormidla" dosti vzrušená debata, které jsem se zúčastnil. Myslím, že pro čtenáře Událostí bude zajímavé porovnat moje tehdejší odhady s dnešní skutečností. A podotýkám: vůbec si nemyslím, že bych tehdy měl ve všem všudy pravdu.

Změna vlády znamená demokracii

Sociální demokracie se po červnových parlamentních volbách asi chopí vládního kormidla. To vyvolává u některých pravicových publicistů docela zbytečnou paniku. Stranické sympatie a antipatie jsou věc pochopitelná, neměly by však bránit tomu, aby si člověk zachoval chladnou hlavu a střízlivý odstup od situace.

Pravicových voličů od léta 1996 pomalu, ale jistě ubývá. Je to přirozené: pravice je zklamala. Vize "budování vyspělé kapitalistické společnosti", v níž se skloubí demokracie a prosperita, se neuskutečnila. Důsledky, které z toho pravicové subjekty zatím vyvodily, nejsou vůbec přesvědčivé. Tak třeba Unie svobody, obrozená hradní odnož ODS, vyrukovala s předvolebními hesly: normální je nelhat (jako lhala ODS), nezůstat v půli cesty (jako zůstala ODS), hrát podle pravidel (což ODS nedělala), nemyslit jen na sebe (jako myslela ODS). S tímto propagandistickým vybavením pokrytecky nabízejí Václavu Klausovi ruku k bratrské spolupráci; přitom ani slovo o tom, že lídři US (Ruml, Pilip, Lobkowicz, Volák a další) se na praktické politice ODS, kterou též charakterizují jako lhaní, polovičatost, zanedbávání pravidel a sobectví, činně podíleli až do okamžiku, kdy začala zjevně ohrožovat jejich politickou kariéru. Proto není lhostejné, které strany volby vyhrají: bylo by z politického i morálního hlediska neblahé, kdyby pravice nezaplatila plnou cenu za politické ztroskotání, z něhož se jedny pravicové strany (Unie svobody) pokoušejí vylhat a jiné (ODS) jej stále ještě vydávají za úspěch. Nechť se potvrdí pravidlo, že za chyby a přehmaty se platí. Jedině pád do opozice může vést k opravdové obrodě nesocialistické části naší politické scény. Sledujme ho tedy s klidnou myslí.

Stejně málo pomůže démonizace ČSSD. Tato strana má samozřejmě velké vady na kráse. Plynou mimo jiné a především z toho, že je stranou zklamaných a frustrovaných lidí, kteří si v prvních letech po převratu nepřišli na své; k nim se nověji připojují ti, kdo se nedočkali změn, jaké jim slibovala pravice. Komplexy ČSSD pramení mimo jiné z toho, že byla nadlouho ušlápnuta pravicovým bumbrlíčkem do role outsidera - díky tomu se mj. stal jejím předsedou Miloš Zeman a neblaze ovlivnil její profil. To, že se nyní asi dostane k moci, je z několika hledisek pozitivní:

Především budou sociální demokraté muset přestat radikálně řečnit a nezbude jim než ukázat, co dovedou ne ústy, ale hlavou a rukama. Radikální rétorika jim nepomůže a na zvrácení demokratických pořádků nemají dost síly a myslím ani dost chuti. Přitom nemusí hned a ve všem ztroskotat: je sice pravda, že do této chvíle byli spíše stranou kverulantů, ale nebojme se: gravitační síla moci k sobě přitáhne řadu šikovných českých ručiček, manažerů, kteří budou sledovat zájmy sociálnědemokratického establishmentu stejně pozorně, jako dosud sledovali zájmy establishmentu pravicového. To je ostatně docela normální.

Není příliš pravděpodobné, že by ČSSD sdílela politickou linii s KSČM nebo že by se dokonce dostala pod její vliv. Je skoro třikrát tak silná, pokud jde o voličskou podporu, je vnitřně diferencovaná - má své pravé i levé křídlo, a bude se muset naopak vyprofilovat i proti KSČM. Pokud bude vládnout v koalici s KDU, musí nějak zohlednit i zájmy koaličního partnera. Že se v tom či onom s KSČM politicky shodne, že v tom či onom udělá politický ústupek, se dá čekat - nezbývá nám, než to brát mužně jako daň za indolenci "pravicových" politiků.

Hlavní, rozhodující důvod, proč je příchod sociálních demokratů k moci třeba chápat jako v zásadě pozitivní, je v tom, že naše nedokonalé politické strany se mohou zdokonalit jedině v procesu "střídání stráží". Pod vládou pravice se prosadil postkomunistický utopismus, pojetí politiky jako třídního boje a ve stínu této ideologie pak mimořádně nestydatý nepotismus. To je politické prostředí, v němž se zformovala i ČSSD. Není tomu tak, že by se musela napřed kultivovat, aby byla schopna převzít vládní otěže. Nýbrž jedině tím, že převezme vládní otěže, a tedy i zodpovědnost, se může kultivovat. Tento proces s sebou nese pochopitelně mnohá rizika - demokracie je věc riskantní. Změna prospěje nepochybně pravici. Měla by i těm, kdo pro ni dnes dosti beznadějně lobují, napomoci např. v tom, aby se zbavili posedlosti mocí, i na opozici záleží! Demokratický stát vybudujeme také tím, že dokážeme platnost této teze. Pravice se ho v době své slávy pokoušela popřít.

Lidové Noviny 6. května 1998