6.9.-12.10. 2000

ARCHIV

Otázky jsou na místě

Letecké údery NATO v Jugoslávii znamenají nový prvek ve světové politice. Poprvé tu skupina vyspělých zemí usiluje vojenskou akcí zabránit jinému státu v tom, aby jednal v rozporu s ideami, které tato skupina považuje právem za správné, jimiž se ale vláda napadené země nehodlá řídit a velká většina obyvatelstva ji v tom zcela spontánně podporuje.

Vzhledem k tomu je pochopitelné, že dosavadní průběh útoků - a zejména nezdary, jako bylo naposled vybombardování čínského velvyslanectví - vyvolají řadu otázek.

Jak stratégové aliance akci naplánovali? Představovali si rychlý ústup Miloševiče hned v prvních dnech bombardování? Vypadá to skoro, že ne, že si nepředstavovali vůbec nic, že byli jen okolnostmi (totiž tvrdošíjností protivníka během předchozích jednání) přinuceni udělat další, osudový krok.

Co má následovat? Má být Miloševič ubombardován, má být obsazeno Kosovo, nebo snad celé Srbsko, nebo snad celá Jugoslávie? A má vůbec západoevropská politika nějakou koncepci řešení balkánského problému? Nehrozí snad, že zítra či pozítří podobným způsobem vybuchne Makedonie, Vojvodina nebo se rozhoří srbsko-černohorský konflikt?

Útok byl veden s chvályhodným záměrem co nejvíc šetřit lidské životy. Dokonale se ho zatím daří uskutečňovat jen na straně NATO.

A konečně: stojíme opravdu před dilematem: zachraňovat trpící (byť i za cenu dílčích nepříjemností), nebo se oddat nečinnosti? Slušní lidé a slušná společenství mají povinnost protivit se zlu za každou cenu. Je však tato forma protivení se zlu v tuto chvíli správná a účinná?

Každá otázka vzbuzuje pochybnost. Můžeme nad nimi mávnout rukou s tím, že v osudové chvíli musí jít pochybnosti stranou. To bychom ovšem nebyli nezávislé noviny ve svobodné zemi, ale propagační bulletin.

Lidové noviny 13. května 1999