6.9.-12.10. 2000

ARCHIV

Poloválka

Slobodan Miloševič předvádí na "jednání" v Bělehradě Ibrahima Rugovu jako cvičeného medvěda. Jugoslávská televize se chlubí třemi otlučenými americkými vojáky, které někde na hranicích Makedonie ulovilo srbské komando. Není těžké si představit, jak bude vypadat "soud", jaký je údajně v Bělehradě čeká. Svět na přelomu tisíciletí je barbarštější než kdykoli dřív.

Vojenský úder NATO byl veden počestnými a ušlechtilými pohnutkami. Současně bylo odpovědným mužům aliance jasné, že ani z těchto dobrých pohnutek NATO nemůže vést s Jugoslávií regulérní válku. Omezilo se tedy na akce, které mají Miloševičův režim přimět k tomu, aby respektoval výsledky toho, co bylo na mezinárodním fóru dohodnuto.

Bojové nasazení jednotek NATO má dva limity: Aliance musí omezit vlastní ztráty na minimum. Je třeba zasadit citelný úder Miloševičovu režimu a jugoslávské armádě, ale ušetřit civilní obyvatelstvo Jugoslávie. Současně je nutné, aby úder byl efektivní a přiměl Jugoslávii změnit svou politiku. V tuto chvíli je zjevné, že je z ryze technických důvodů zcela vyloučeno splnit všechny tři podmínky najednou. Zdá se, že toto stratégové Aliance předem dobře neodhadli.

Smyslem těchto řádek není plakat nad rozlitým mlékem. Vojenský úder je vojenský úder, ale ten nemůže trvat věčně, jednou musí skončit, a skončit musí tak jako tak politickým řešením. Jde o to, jaké má být politické řešení pro kosovský konflikt. Bez nezaujaté a kritické analýzy toho, co zatím přinesl, se takového řešení nedobereme.

Lidové noviny 3.dubna 1999