15.9.-27.9. 2000

Parkování na zeleni

Za stěračem svého auta jsem před časem našel lístek: dostavte se dne toho a toho na naše oddělení tam a tam k projednání dopravního přestupku: parkování na zeleni. Městská policie, podpis ne zcela čitelný. Věcně měli pravdu, obě pravá kola mého auta se po zaparkování octla na trávníku vedle vozovky.

Překvapení nemilé, ale zdaleka ještě ne nejhorší. V posledních třech letech se mi dvakrát stalo, že mi z nádrže vypustili benzin. Dvakrát jsem v autě nenašel nářadí, dvakrát jsem nenašel rezervu. Dvakrát jsem nenašel ani samo auto, ukradli ho.

Na oddělení městské policie jsem vyslovil politování, že policista, který mne pohotově načapal při parkování na trávníku, nebyl při tom, když mi moji podnikaví spoluobčané kradli benzin, nářadí, rezervu i celý automobil. Nebylo mi to nic platné, vysolil jsem stovku a byl jsem poučen, že kdybych své nehody sepsal, učinili by nějaká opatření. Nejspíš by jich tam chodilo víc a víc lidí by pak platilo pokuty za parkování na zeleni.

Nesepsal jsem nic, taky proto, že se mne zmocnilo paranoidní podezření: na jedné straně stojí občan, a na druhé ti, kteří mu kradou benzin, rezervu, nářadí, auto. A pak jsou tu ti, kteří ho nakonec, oholeného, ještě připraví o stovku. Jsou to ti, kteří by ho vlastně měli chránit, ale zrovna to jim jaksi nejde. A tak člověku nakonec obě skupiny splývají v jedno.