15.9.-27.9. 2000

ARCHIV

Pár slov úvodem

Publicista, který má ctižádost být nezávislý (u nás to znamená nezávislý na vládě, Lidovém domě, Sněmovní ulici, Hradě, o obskurní organizaci, která sídlí na symbolické adrese Třída politických vězňů, ani nemluvě) to dnes nemá úplně lehké. Svoboda slova je sice formálně zaručena, její faktické hranice jsou ovšem dány nedokonalostí naší demokracie a našich médií. Na tom není nic zvlášť pohoršlivého, v lidském světě dokonalost neexistuje a publicita je pro autora spojena s řadou problémů.

Především, každý sdělovací prostředek má nějaký názorový a žánrový profil. Těžko brát jeho manažerům právo na takovou profilaci. Pro autora, který se do takového profilu beze zbytku nevejde, z toho plyne nutnost publikovat v různých periodikách. Ta se obracejí k různým okruhům čtenářů.

Prostor v novinách či časopise je omezený. Příspěvek je čas od času třeba krátit. V zásadě sice platí, že krácení žádnému textu neuškodí, občas se ovšem stane, že spadne pod stůl něco, co pak autora trochu mrzí.

Jsou události, na něž je třeba reagovat pohotově. Pro externího spolupracovníka deníku to není často možné, o časopisech ani nemluvě. Navíc, když o jednom tématu nezávisle na sobě napíší dva autoři, nemusí být pro redakci z pochopitelných důvodů únosné tisknout oba texty.

Kromě denní publicistiky se komentátor občas účastní diskusí v televizi či rozhlase. Někdy není pracné dát stanovisko, které tam tlumočí, na papír a zpřístupnit je čtenáři.

Nelze opomenout ani to, co tvoří jakýsi background každodenní publicistiky - studie obecnějšího rozsahu, v mém případě související s mou univerzitní prací. Pokud vyjdou, vyjdou ve specializovaných časopisech malého dosahu. Přitom by bylo užitečné propojit je s tím, co vychází v novinách a časopisech.

Konečně komentování politického života zahrnuje spoustu práce, kterou není vidět: sledování tisku a elektronických médií, excerpta. Člověk často cítí potřebu k tomu či onomu vyjádřit souhlas či nesouhlas, a to veřejně.

Odtud potřeba soustředit všechny tyhle věci na jedno místo a zpřístupnit je tak, aby si je aspoň pár zájemců mohlo projít vcelku. Internet je levný a přitom perspektivní prostředek, jak takové přání uskutečnit. Proto jsem se rozhodl, že zkusím aspoň nějakou dobu vydávat tento politický zápisník. Jeho páteří je stručně okomentovaný soupis událostí, jež se odehrály v běžném týdnu a jež považuji za zajímavé. Na ně navazují poznámky, komentáře, glosy. Do budoucna počítám s přílohou, obsahující obsáhlejší texty, a s archivem. Rád bych zápisník obměňoval dynamicky, třeba denně, z počátku to z technických důvodů nebude možné. V každém případě se budu snažit, aby v něm žádný text nesetrval déle než týden.

Jsem si vědom toho, že se pouštím do něčeho, co je dosti pracné a přitom hodně riskantní. V tuto chvíli ovšem věřím, že mám co říci, a že forma, kterou jsem zvolil, je užitečná.

Internetové stránky jsou věc relativně levná, ale nejsou zadarmo. Děkuji Nadaci Konráda Adenauera za dotaci, která umožnila uskutečnit tento můj projekt.

Bohumil Doležal