ARCHIV

Politický systém meziválečného Maďarska

Před uzavřením mírové smlouvy s Maďarskem v roce 1920 trvaly dohodové mocnosti na tom, aby země měla demokratické uspořádání. Vzhledem k velké frustraci obyvatelstva (Maďarsko ztratilo ¾ území a 63% obyvatelstva, v sousedních zemích se octlo 3,5 milionu Maďarů, třetina maďarského národa) to nebyl snadný úkol, ve společnosti byla živná půda pro pravý i pro levý extremismus. To, co nakonec vzniklo, byl jakýsi kompromis.

Politické uspořádání: Maďarsko bylo konstituční monarchií, krále zastupoval regent (funkci vykonával Miklós Horthy), jehož pravomoci odpovídaly zpočátku zhruba pravomocím českého prezidenta, pak se postupně rozšiřovaly, ale nikdy nebyly neomezené. Faktické pravomoci regenta byly ale vždycky větší než ty ústavou vymezené. V zemi existoval parlament, jehož dolní komora byla volena, horní komora s velmi omezenými pravomocemi byla z větší části buď jmenována nebo se do ní dostávali lidé na základě významných státních funkcí, vysocí církevní hodnostáři a představitelé vysoké šlechty. V dolní komoře byla zastoupena i opozice, nejvýznamnější opoziční stranou byla sociální demokracie, jejíž postavení bylo vymezeno (a omezeno) paktem Bethlen (dlouholetý maďarský ministerský předseda) – Peyer (předseda sociálních demokratů). Podstatné omezení demokracie představoval způsob voleb: volby byly tajné jen v několika největších městech, jinak se volilo aklamací. Do voleb taky často zasahovaly mocenské orgány. Zcela tajné volby se konaly až v roce 1939 a výsledkem bylo neobyčejné posílení krajní fašistické pravice. Za této situace nedocházelo ke střídání stran u moci (opozice byla velmi slabá), vlády se vytvářely a padaly neustálým přeskupováním v silném vládním uskupení. Systém byl imunní vůči nějaké zásadnější demokratizaci, ale na druhé straně se bránil fašizaci – pokus premiéra Gömböse o vytvoření korporativního státu po Mussoliniho vzoru se nezdařil. V této podobě Maďarsko vydrželo až do března roku 1944, kdy ho na základě nikoli nepodložených zpráv o tom, že se vláda pokouší tajně dojednat přechod na stranu protihitlerovské koalice, Němci okupovali. Část staré garnitury včetně Horthyho se udržela u moci a na podzim se pokusila uzavřít separátní mír se SSSR. Nato Němci Horthyho svrhli a deportovali, jeho místo zaujal Ferenc Szálasi, který na několik měsíců zavedl dosti krvavou fašistickou diktaturu.

Revize: Maďarsko od samého počátku usilovalo o revizi Trianonské dohody. Kam až by měla jít, nebylo nikdy přesně vymezeno (možnosti byly od revize na etnickém principu po úplné obnovení historického Maďarského království, bylo zjevné, že představa je: podle okolností a co nejdál to půjde). Občas se Maďarům dostalo podpory ze zahraničí, nejznámější je iniciativa britského tiskového magnáta lorda Rothermerea z r. 1927: ten navrhl revizi na etnickém principu. K dosažení svých cílů se posléze maďarští politici spojili s Hitlerem, což mělo pro Maďarsko strašlivé následkÿ. S Hitlerovým přispěním se jim podařilo dosáhnout nejprve etnické revize vůči ČSR, pak připojení rusínské části Podkarpatské Rusi, severního Sedmihradska a pásu podle maďarsko-rumunských hranic (většina obyvatel byli sice Maďaři, ale žil tam také skoro milion Rumunů) a posléze části jugoslávského území, především celé Vojvodiny.

Maďarsko bylo vojenským spojencem Německa od roku 1940, kdy přistoupilo k Ose. Už v roce 1938 se připojilo k paktu proti kominterně, ten však ještě neobsahoval vojenské závazky.

Antisemitismus: už v roce 1920 byl přijat zákon, zavádějící numerus clausus pro židovské studenty na vysokých školách (něco podobného v Maďarsku před první světovou válkou neexistovalo). „Židovství“ posluchačů bylo vymezeno nábožensky. Záklon vzbudil ve světě velké pobouření a po několika letech byl via facti zrušen. Masivní protižidovské zákonodárství v Maďarsku zaváděli – mj. i pod německým tlakem – od roku 1938. V roce 1938 rozsáhlý numerus clausus pro nejrůznější profese, v roce 1939 zpřísnění tohoto zákona, přičemž tentokrát bylo už židovství vymezeno víceméně rasově, a konečně v roce 1941 zákaz sňatků mezi Židy a Maďary. Jakkoli byly tyto zákonné úpravy hnusné, je třeba pro spravedlnost dodat, že až německé okupace Židé nebyli soustřeďováni do ghet, nemuseli nosit hvězdy a nebyli vydáváni nacistické vyvražďovací mašinerii. Mj. díky tomu (a díky tomu, že Horthy ještě v létě 1944 zastavil deportace Židů do vyhlazovacích táborů a díky činnosti lidí jako byl Raul Wallenberg) z cca 500 000 maďarských Židů asi 200 000 válku přežilo.

16. ledna 2006