ARCHIV

Korespondence Coexistentia - Paroubek

Dopis předsedy politického hnutí Coexistentia - Soužití Ladislava Kocsise předsedovi vlády Jiřímu Paroubkovi ze 17. listopadu 2005:

Velevážený pane předsedo vlády,

při příležitosti našeho státního svátku Vás co nejsrdečněji pozdravuji jménem všech členů politického hnutí Coexistentia - Soužití v České republice.

Dnešní svátek - Den boje za svobodu a demokracii - je pro nás, členy hnutí, jež sdružuje příslušníky národních menšin žijících v České republice, dvojnásobně významný. Je to vhodná příležitost k tomu, abychom si s úctou zavzpomínali na výročí obou historických událostí připadajících na 17. listopad, a zároveň si znovu připomněli jejich odkaz pro nás. Z něj vychází samotné základní cíle našeho hnutí spočívající v programovém prosazování, ochraně a dalším rozvíjení lidských práv, základních svobod a demokracie. Po celou dobu své patnáctileté existence se Coexistentia - Soužití zasazuje o budování právního státu, tolerantního soužití většinového národa a národnostních menšin žijících v České republice.

Vycházejíc z výše uvedeného republiková rada politického hnutí Coexistentia - Soužití vyjadřuje Vám, vážený pane předsedo vlády, vysoké uznání za Vaši nedávnou iniciativu ve věci omluvy německým antifašistům z řad bývalých občanů ČSR za utrpení a křivdy, jež byly na nich páchány krátce po ukončení druhé světové války na našem území. Spatřujeme v tom nesporně odvážný státnický čin, protože se to děje v době, kdy ještě česká společnost - přes více než roční členství v Evropské unii - není zcela připravena k tak zásadnímu přehodnocení své nedávné minulosti.

Současně však vyjadřujeme i své zklamání nad tím, že se Vaše iniciativa nevztahuje také na další národnosti žijící v České republice, jmenovitě na Maďary a Poláky, na nichž byla také spáchána nemalá křivda v téže době. Mnozí z nás ještě mají v živé paměti deportace, nelítostné zavlečení na 44 tisíc Maďarů z jižního Slovenska na nucené práce do západního pohraničí ČSR, atd. Dělo se to na základě prezidentských dekretů založených na nedemokratickém principu kolektivní viny. Ty tvrdě postihovaly nejen provinilce, ale i nevinné občany. Očekáváme proto, že stejný diferencovaný postup, jaký byl na vládní úrovni zvolen v případě německé menšiny, bude uplatněn též vůči maďarské a polské menšině z bývalého Československa.

Uctivě Vás tedy žádáme, aby jste věc omluvy legislativně podpořil se všemi právními důsledky. Podle našeho názoru takovýto jednoznačný akt umožní udělat tečku za příkoří našich menšinových komunit v minulosti, pozitivně přispěje k harmonickému soužití národních menšin a českého většinového národa v naší společné vlasti.

Excelence, jsme přesvědčeni, že i nadále budete vykonávat svou vysoce zodpovědnou práci ku prospěchu všech občanů naší vlasti, tedy i pro nás, příslušníky národních menšin, a za ni Vám i touto cestou upřímně děkujeme. Zároveň Vám přejeme příznivé vnitřní i mezinárodní podmínky pro naplnění slibu, který jste složil při nástupu do funkce předsedy vlády České republiky.

Závěrem Vám, velevážený pane předsedo vlády, ze srdce přeji pevné zdraví, dlouhý, tvořivý a spokojený život.

Přijměte, prosím, výraz mé nejhlubší úcty.

Odpověď premiéra Jiřího Paroubka na dopis předsedy politického hnutí Coexistentia - Soužití Ladislava Kocsise ze 3. ledna 2006:

Vážený pane předsedo,

děkuji Vám za projevy uznání k Prohlášení vlády České republiky vůči aktivním odpůrcům nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti takzvanému nepřátelskému obyvatelstvu, a o podpoře projektu dokumentace osudů takto postižených osob, které vláda přijala usnesením vlády číslo 1081 ze dne 24. srpna 2005.

Vyjadřujete-li ve svém dopise zklamání nad tím, že uvedené prohlášení vlády se nevztahuje na příslušníky maďarské a polské menšiny, chtěl bych zdůraznit, že vláda vyjádřila hluboké uznání všem osobám z řad někdejších československých občanů, které v období druhé světové války zůstaly věrny Československé republice a aktivně se účastnily boje za její osvobození nebo trpěly pod nacistickým terorem. Zároveň vláda vyjádřila politování nad tím, že některé z těchto osob se nedočkaly po skončení druhé světové války zaslouženého uznání. Namísto toho byly v rozporu s tehdy platnou právní úpravou postiženy v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v poválečném Československu proti takzvanému nepřátelskému obyvatelstvu. Omluva je tedy zaměřena nejenom vůči příslušníkům německé národnosti. Je zřejmé, že mezi cílovou skupinu občanů patří rovněž příslušníci maďarské a polské národnosti.

Ujišťuji Vás, vážený pane předsedo, že mi osudy tisíců občanů, kteří byli po druhé světové válce postiženi bezprávím, nejsou v žádném případě lhostejné. Týká se to zvláště i bývalých československých občanů - příslušníků maďarské národnosti, kteří byli v letech 1946 - 1947 násilně přesídleni z jižního Slovenska do pohraničí českých zemí na nucené práce. Iniciativa vlády ale nesměřuje k materiálnímu odškodnění postižených osob, nýbrž je především výrazem morálního uznání.

K Vašemu podnětu na vytvoření nové legislativy se zaměřením na nápravu škod způsobených českým občanům maďarské národnosti, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti takzvanému nepřátelskému obyvatelstvu, bych rád uvedl, že takzvaná odškodňovací legislativa ve vztahu k jednotlivým národnostním menšinám se nejeví v našem politickém spektru jako průchodné řešení.

Děkuji za pochopení a zůstávám s pozdravem.