ARCHIV

Vědeckost jako brána k cenzuře

Poněkud opožděně reaguji na článek Marka Síbrta, mediálního analytika společnosti Inno Vatio/Media Tenor, „O vyváženosti pořadu Bez obalu“ (mladá fronta Dnes 4. 1. t.r.). Autor polemizuje s mým textem Pár poznámek k analýze Bez obalu, který před časem vyšel v MfD. Důvod zpoždění je prostý: cítím vždycky jakousi ošklivost a nechuť, když se musím zaobírat lidmi, kteří svou činností opatřují chtě nechtě (ale podle mých zkušeností daleko častěji chtě) munici k administrativním zásahům proti svobodě projevu. Zažil jsem jich za svůj život v téhle zemi spoustu a jsou si navzájem podobni jako vejce vejci. Dnes je jejich šlágrem vědeckost.

Pan Síbrt zdůrazňuje, že nedává žádné doporučení, jak s daným pořadem dále naložit (to by tak ještě scházelo!). Konstatuje jen deskriptivní fakta a nijak nekomentuje, zda je to správné , či nikoliv. Proč by to taky dělal o to se už postarají ti, kterým svou „deskripcí“ poskytuje alibi. Výrok, že „hlavními výtkami vůči pořadu jsou nekorektnost, projevující se nevyvážeností a nedostatečnou závažností při informování“ sice v analýze není, ale vypustil ho z úst sám před novináři, když shrnoval její závěry, a ocitovaly ho všechny noviny. (Nebo snad ne? Nebo to takhle neřekl? Tak proč se proti tomu veřejně neohradil?). Pan Síbrt používá řadu pojmů (např. relevance) v jiném smyslu, než jak se používají běžně. Nevím sice, proč to dělá, ale konec konců proč ne, když definuje, co pod nimi rozumí. Pokud však překládá „nekorektnost“ jako „nepřesnost“, je to směšné. Nekorektnost je morální soud. Ostatně, pan Síbrt nenmusí vynášet morální soudy; úplně stačí, když „deskriptivně“ popíše špatnost pořadu, nad nímž se vznáší Damoklův meč. Ostatní už zařídí kompetentní osoby.

Vrcholem jeho argumentace je tvrzení, že publicista může stranit pravdě, ovšem jen tenkrát, když je pravda známa. Pravdě, která je známá, je zbytečné stranit. Je dokonce zbytečné o ní mluvit. Zvlášť když jde o pravdu, která už došla i premiérovi.

15. ledna 2005