indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.1. - 7.1.2006

ARCHIV

Experiment dr. Ratha

Potřebuje česká společnost svobodu? Zjistit odpověď na tuto otázku je patrně cílem experimentu, který před nedávnem rozběhli premiér Paroubek s ministrem zdravotnictví Rathem.

Testována je společenská vrstva, která bývá ve světě počítána mezi privilegované v dobrém slova smyslu (pokud jde o úctu, které se ve veřejnosti těší), totiž lékaři. Ostatně už v české společnosti devatenáctého století patřil lékař spolu s farářem k obecní honoraci. Slovo honorace neznělo tenkrát opovržlivě, jak se to zavedlo v letech 1948-89, kdy nám vévodili asociálové (vrstva, pro niž má ruština pěkné slovo svoloč) a přizpůsobovali si podle okolností s větším či menším úspěchem ty ostatní k obrazu svému.

Tím má být řečeno, že vybraný vzorek pro pokus je reprezentativní a výsledky musíme brát vážně.

Minulý týden přinesly noviny zprávu o jedné dílčí, ale příznačné epizodě experimentu: ministr Rath odvolal profesora Jana Černého z postu ředitele brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Formálním důvodem bylo dosažení důchodového věku, leč, jak sám ministr na setkání s lékaři Centra přiznal, „kamínkem do mozaiky důvodů“ bylo i to, že „šířil skepsi“ ohledně spojení Centra s Fakultní nemocnicí u svaté Anny a s jakousi americkou klinikou. (Ministr s lékaři besedoval v době, kdy profesor Černý operoval, nemohl se setkání zúčastnit a tedy ani vysvětlit své stanovisko. A ministr také hned ujistil lékaře o tom, že na platy jim nikdo nesáhne).

Ministr má nejspíš právo ředitele odvolat. Důchodový věk jako důvod se v takových případech obvykle uvádí, když se to hodí, a spolu se šířením skepse (dříve se říkalo poraženectví) vytváří dvojici důvodů formálně podobnou těm, pro něž byl v ČT „zrušen“ pořad Bez obalu (velké náklady a „nevyváženost“). Technika odvolání a jeho okolnosti jsou tedy, řekl bych, sovětské. A svědčí o tom, jak výjimečné postavení ministr Rath nyní v resortu má.

Dr. Rath započal svou skvělou kariéru jako odborový předák: slíbil lékařům stejné platy jako ve vyspělých západních zemích a taky je na tehdejší vládě tvrdě požadoval. Tím si lékařskou obec, zejména lékaře v nemocnicích, zavázal.

Problém českého zdravotnictví je, že se komunistům kdysi podařilo veřejnosti vsugerovat, že lékařskou péči máme zadarmo, což samozřejmě není pravda. Po roce 1989 se lékařská péče po všech stránkách zlepšila a pro veřejnost je teď obtížné si připustit, že taky podražila (jak může zdražit něco, co je ze své podstaty zadarmo?)

Z krize (projevuje se zadlužením VZP) jsou dvě cesty: první z nich je šetření a racionalizace. Pokud nemá jít o zázrak typu nasycení tisíců pěti chleby a dvěma rybami, musí vést ke stavu před rokem 1989: k centralizovanému, státnímu, direktivně řízenému zdravotnictví, v němž pacient bude mít opět statut chovance uzavřeného psychiatrického oddělení. Drill čeká však i lékaře (viz případ Černý). Dr. Rath v tomto směru velmi pokročil, když postupně získal pod svou kontrolu nezávislé lékařské odbory, ČLK, ministerstvo zdravotnictví a VZP.

Druhá cesta je „transparentní“ propojení kapes pacientů s kapsami lékařů, s tím, že polistopadové výhody zůstanou zachovány, ale přijde to pacienty dráž. Svoboda je nákladná věc. Prvky zdravotního systému si zachovají autonomii, vztahy mezi nimi nebudou stát na příkazech, ale na jednání a dohodě, a ministerstvo nebude velícím centrem, ale nanejvýš koordinátorem.

Ministr Rath pracuje na zvýšení lékařských platů (pro ředitele nemocnic to bude jeden z ukazatelů, podle něhož budou hodnoceni). Případ profesora Černého je rub tohoto úsilí.

Nevýhody svobody (zcela obecně) spočívají v tom, že ji ocení jen člověk, který ví, k čemu je dobrá, potřebuje ji a dovede si jí vážit. Pak taky zpravidla počítá s tím, že svoboda něco stojí.

Pěkný příklad systému, založeného na výhodách bez svobody, podává Jaroslav Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka na hejtmanu Tayrlem a jeho vojenských písařích. Písaři mají zajištěnu slušnou existenci daleko za frontou. Platí za to tím, že když hejtman dostane návštěvu, před níž se chce vytáhnout, nechá je nastoupit a zařve: Kdy prasknete, čuňata? A seřazení, protože jim je život v týlu milý, odpovědí unisono: Podle vašeho rozkazu, pane hejtmane!

Výsledek experimentu dr. Ratha vypoví na reprezentativním vzorku o stavu celé české společnosti a o jejích vyhlídkách do budoucna. Zatím lze říci, že probíhá celkem zdárně.

7. ledna 2006