ARCHIV

Řády a medaile

Udělují

Pamětní medaili Volkerta van der Graafa

za rok 2005

Václavu Havlovi za jeho úsilí o záchranu obcí jako je Horní Jiřetín před jejich obětováním těžbě uhlí. Exprezident v otevřeném dopise Paroubkovi vystoupil proti "technokratickému přístupu ke krajině, k půdě, k historickému dědictví a k životu vůbec" a proti "kultu spotřeby", který se stal "společenským kultem a růst tohoto růstu zaklínadlem". V případě zrušení limitů pro těžbu hnědého uhlí na Mostecku pak varuje, že "po potřebované energii nezbude nic jiného než krajina, která se těžce a za velké peníze vzpamatovává z devastace, a obce vykořeněné ze svých sociálních a kulturních vazeb". Kulturní dědictví je pro něj totiž "vyšší hodnotou než momentální zisk". Ušlechtilost těchto myšlenek musí být zjevná kterémukoli západnímu politikovi, zvlášť tenkrát, když se může nad sebou zamyslit, zastydět se a pak je nechat koňovi a věnovat se dál běžnému politickému provozu s vědomím, jak je to fajn, že v Česku měli tak odvážně ušlechtilého prezidenta. Bohužel se Václav Havel nesetkal s vděkem u obyvatel Horního Jiřetína, jedné z obcí, které by hrozila likvidace. Jedna čtenářka si troufla poslat do novin následující dopis: "Přála bych si, aby pan Havel opustil pohodlí své vily a dostupnost lékařské péče a nastěhoval se k nám do Horního Jiřetína. Ochotně mu poskytnu ubytování ve svém domku s prasklou stěnou. Může se procházet po zahradě plné sazí, nosit kbelíky s uhlím, protože plynofikaci v obci nad zásobami strategické suroviny nikdo neudělá. Spolu s ním bych tu nechala bydlet také ekologické aktivisty. Jsem přesvědčená, že je lepší to tu dotěžit a pak zrekultivovat, aby alespoň naši potomci mohli žít v klidu a možná i na hezkém místě. Horní Jiřetín se šachtou a chemičkou v sousedství takovým místem není." To je opravdu, ale opravdu velké nedorozumění. Ta zpozdilá osoba nepochopila, že když jde o vznešené myšlenky, musí jít přízemní zájmy pozemských červů stranou. Velikáni se často dožívají tak velkého nevděku. Nechť pan exprezident Havel bere vyznamenání, které mu udílíme, jako jakousi náplast na utrženou ránu.

2. ledna 2006