ARCHIVLidoop ve službách socialismuTitulek tohoto článku není přesný: nejde o lidoopa ve smyslu „nejbližší žijící příbuzný člověka“, ale ve smyslu „kříženec člověka a opice“. Tedy vlastně opočlověk. Podle britského listu The Scotsman (britští novináři čerpali své informace z ruských archivů) se idea zrodila v mozku Josefa Vissarionoviče Stalina bezprostředně poté, co se prodral do čelné mocenské pozice v sovětském Rusku. Zadání bylo jednoduché: skřížením člověka a opice měl vzniknout tvor vysoký asi 180 cm, mohutně ochlupený (aby nepotřeboval moc šatstva), disponující ve třech letech života silou dospělého muže, necítící bolest, nenáročný na stravu a snášející i velmi špatné zacházení. K použití pro vojenské účely. Není jasné, zda měl dosavadní nedokonalé lidi jaksi doplnit nebo přímo nahradit: předpokládejme, že kdyby experiment uspěl, prosadilo by se samospádem druhé, důslednější řešení. Projekt schválilo politbyro a zadalo ho sovětské Akademii věd. Ta úkolem pověřila profesora Ilju Ivanova, uznávaného odborníka na chov dostihových koní. Nešťastníkovi pochopitelně nezbylo, byl-li mu život milý, než uposlechnout, odjet do Afriky a začít oplodňovat opice. Stalin mezitím nechal kdesi v Gruzii zřídit internát pro první odchovance. Experiment se, jak dá rozum, nezdařil. Podle staletých ruských tradic byl na vině Ivanov. Protože zprávy o pokusech pronikly do USA a vzbudily tam slušný skandál, byl nejprve odsouzen za špionáž, pak mu trest zmírnili na vyhnanství v Kazachstánu, kde zanedlouho bídně zahynul. (Pro ruské poměry je příznačné, že dnešní ruští publicisté připisují diktátorův nápad přímo Ivanovovi a dělají z něj „rudého Frankensteina“. Verze listu „The Scotsman“ je nesrovnatelně pravděpodobnější. Nechť jsou tedy tyto řádky chápány jako nešťastníkova rehabilitace). Paradoxní je, že experiment v SSSR a jeho koloniích včetně naší vlasti nakonec přesto uspěl, a nebylo kvůli němu ani třeba znásilňovat opice. Během několika desetiletí, péčí Lenina, Stalina a jeho následníků vznikl „homo socialisticus“, splňující většinu požadavků, které vznesl vůdce národů. Pravda, ne všechno se povedlo. Ochlupení nikdy nedosáhlo náležité hustoty. Tříletá bytost tohoto typu nemá sice sílu dospělého člověka, což je bohatě vyváženo tím, že dospělá bytost tohoto typu má inteligenci tříletého dítěte. Bolest sice cítí, ale všeobecně projevuje dosti velkou otrlost, a to je podobné. Zato vysoká je zhruba v rámci normy, v jídle si moc nevybírá a hlavně snese, aby se s ní jednalo jako se psem. Problém nastal po zhroucení socialistického experimentu: nová bytost se pro náročné prostředí demokracie jaksi nehodí. Jak to jen trochu jde, začne si ji přizpůsobovat ke svému obrazu. Vzhledem k tomu, že proměna není dána geneticky, ale v podstatě drezúrou (při níž bylo ovšem nutné aplikovat po několik desetiletí dosti ukrutný teror), mělo by jít o proces zvratný. Je tu však potíž: tentokrát to musí jít po dobrém. A to je skoro nemožné: vždyť být opicí je o tolik jednodušší než být člověkem! 1.ledna 2006 |