ARCHIV

Dělejme to zase jako opice!

Když jsem psal minulý týden fejeton o tom, jak jsme povstali z opic, netušil jsem, jak brzy se bude problém aktualizovat. Zasloužila se o to paní Eva Hauserová svým článkem v středečních Lidových novinách. Její text je zajímavou a poučnou ukázkou toho, co všechno se na prahu Vánočních svátků honí v hlavě emancipované české feministky.

Paní Hauserová se dala inspirovat projednáváním zákona o registrovaném partnerství v Poslanecké sněmovně. Její teze zní: homosexualita je jeden z možných plnohodnotných způsobů lidské existence, k člověku a lidství přirozeně patří.

Prvním dokladem je nejbližší příbuzný člověka, šimpanz bonobo. Má s námi společných celých 98% genomu. Vytváří účelné opičí společenství, v němž je homosexualita „hybnou silou evoluce“. Pro samce je homosexuální zdatnost podstatným faktorem jeho evoluční úspěšnosti, prostřednictvím homosexuálních styků se etablují hierarchické vztahy a spojenectví uvnitř tlupy (podotýkám, že jakýsi rudiment této přirozenosti je uchován i v lidské společnosti: každý správný manažer musí umět své podřízené čas od času pořádně „zjebat“). A samice, které udržují lesbické koalice s dalšími, bývají zase lépe živené a odchovají více mláďat. Není pak divu, že homosexuální styky jsou v této societě frekventovanější než heterosexuální.

Další doklad skýtají staří Řekové (a dodejme i Římané, Lucius Apuleius, jehož se paní Hauserová dovolává, byl římský spisovatel). Homosexualita u nich patřila k běžnému životnímu stylu.

Za to, že se přirozená linie, spojující antickou civilizaci se šimpanzi bonobo, dočasně přerušila, může, stejně jako za spoustu jiných neblahých jevů, „judaisticko-křesťanská kultura“. Překryla a potlačila tyto tradice. Biblický zákaz obcování s mužem jako se ženou měl ovšem pouze dobový význam, šlo o to, aby se věřící co nejvíc množili a neplýtvali spermatem. Jak vyplývá z předchozího výkladu paní Hauserové, bylo to ovšem o historické nedorozumění, protože životní styl šimpanze bonobo dokládá, že klíčem k úspěšnému množení je naopak homosexualita. Problém byl zřejmě v tom, že na území někdejší Judeje žádní šimpanzi nežili a Judejci se neměli od koho učit.

S judejsko-křesťanskou kulturou souvisí další neplecha, monogamie. Paní Hauserová upozorňuje na to, že devadesát procent historických i současných světových kultur je polygamní. Naše monogamní heterosexuální manželství je spíše menšinová záležitost.

Homosexuální rodina se hodí k výchově dětí daleko lépe než heterosexuální: homosexuální tatínek nemá takové násilnické sklony jako heterosexuální a homosexuální maminky vychovávají technicky nadanější dcery. Z toho implicite vyplývá, že z hlediska výchovy potomstva by ideální bylo manželství gaye s lesbičkou.

Rozmáchlou křivkou kreslí paní Hauserová rousseauovský návrat od dobově omezené judaisticko-křesťanské kultury přes staré Římany k šimpanzům bonobo, k uskutečnění Schillerova „seid umschlungen, Millionen“ v jedné velikánské celosvětové homosexuální polygamické rodině (pardon, musely by být dvě, jedna pro dámy a druhá pro pány). Zbývá otázka, co s podivíny (k nimž se počítá i autor těchto řádek), kteří homosexuálních styků nejsou schopni, protože se jim hnusí, Starý zákon a evangelia nehodlají brát jako návod k rozplemeňování a šetření spermatem, a vůbec kladou zpupně důraz právě na ta malicherná 2%, jimiž se náš genom liší od šimpanzů bonobo. Obávám se, že nás v budoucím šimpanzím ráji paní Hauserové nic dobrého nečeká: podle toho, co jsem o těch jinak sympatických zvířátkách četl, tolerance k jejich genetickému vybavení nějak nepatří.

26. prosince 2005