ARCHIV

Povstali jsme z opice?

Toto je úvaha, které by se nepochybně lépe zhostil člověk teologicky vzdělaný. Protože se k tomu nikdo neměl, zbývá to na mně.

Před nějakou dobou bylo jakési výročí Charlese Darwina nebo snad jeho vývojové teorie. Psaly o ní noviny zleva doprava a všechny ve stejném komunisticko-volnomyšlenkářském duchu. Oslavovaly Titána, který nevyvratitelně dokázal, že člověka nestvořil Bůh v šestý den Stvoření, nýbrž že jsme se v průběhu pár milionů let organicky vyvinuli z našich chlupatých předků.

Dnešní bezpředsudečný a nepověrčivý pozemšťan cítí při setkání s biblickými příběhy potřebu je racionalizovat: jak se mohlo stát, že se před Mojžíšem a Židy rozestoupilo Rudé moře. Proč se zbořily za zvuků Jozuových polnic hradby Jericha. Proč se při Ježíšově narození objevila na obloze Betlémská hvězda. Když si ty události dokáže zasadit do dnešního vidění světa, stávají se přijatelnými jako přírodní jevy, které si ovšem naši předkové špatně vykládali. Za určitých okolností, za jisté příznivé souhry náhod, není totiž nic snadnějšího, než přejít moře suchou nohou.

Rád bych k tomuto výkladu připojil několik námitek. Za prvé: měli bychom se ptát, zda toto vysvětlení není o hodně víc ideologické, než jsme ochotni si připustit, jen to nevidíme, jako neviděli kdysi naši dávní předchůdci, že žijí zakleti v mýtech. To znamená, zda naše sebejistota obstojí před tím, co teprve přijde.

Za druhé: vychází se z předpokladu, že smyslem Bible je podat zprávu o něčem, co se údajně stalo, a její pravdivost stojí a padá s tím, zda to tak „opravdu“ bylo, zda se to shoduje se skutečností. Jistě je v ní obsažena jakási zkušenost. Ale správná otázka nezní: „bylo to opravdu tak“, nýbrž „co to znamená“. Písmo není o tom, co bylo, ale o tom, co má být. Nařizuje nám, co máme dělat.

Za třetí: věda a víra jsou věci, které se do značné míry míjejí. Je samozřejmě naivní předpokládat, že když poletíme vesmírem dostatečně dlouho jedním směrem, musíme dřív nebo později narazit na Boha. Je stejně naivní myslet si, že pokud se tak nestane, Bůh neexistuje. To co se dá ohmatat, očichat, a pokud to přímo nejde, tedy aspoň dokázat, není o nic víc, než to, co je, protože tomu věříme. Člověk nemusí věřit, že čtverec nad přeponou se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami. A nemůže dokázat, že je třeba milovat nepřátele.

Tak se konečně se dostávám k otázce z názvu tohoto textu: povstali jsme z opice? Odpověď zní: nepochybně ano. Skutečnost, že jsme povstali z opice, neusvědčuje Starý ani Nový zákon ze lži. Problém je, zda v nás náhodou není něco navíc, co z opice nepochází, a zda to navíc není důležitější než 98% opičích genů. A poněkud brutálně řečeno, zda skutečnost, že pocházíme z opice, je dostatečným důvodem pro to, abychom se taky jako opice chovali.

Těm, co jsou přesvědčeni, že pocházejí z opice a utrum, nemohu jejich přesvědčení brát. Byl bych jen rád, kdyby se snažili pochopit, že život v opičím pavilonu není pro ty, co to cítí jinak, žádný med.

18. prosince 2005