ARCHIV

Doba falešných proroků

Ve čtvrtek ráno se na Václavském náměstí upálil mladý muž. Jen kousek od místa, kde před čtyřiatřiceti lety zvolil stejný způsob smrti, chcete-li oběti, Jan Palach. A zanechal po sobě obsáhlý dopis, jímž oslovuje „obyvatele celého světa“.

Výrazně jurodivé rysy mladíkova poselství (řeči o „satanovi“ a odkazy na „Vesmírné lidi sil světla“) způsobily, že si ho zatím nedali na prapor ani komunisté. Na místo jeho skonu však už lidé kladou květiny. A kdosi řekl: „Já politice moc nerozumím, ale možná je to takový sametový Jan Palach.

Když někdo chce podtrhnout váhu svého sdělení vlastní smrtí, nemělo by se to podceňovat. Text, který zanechal, se sice hemží gramatickými a stylistickými chybami, ale bylo by laciné ho proto bagatelizovat: řada bakalářských prací, které mi za posledních deset let prošly rukama, neměla o moc vyšší úroveň. Důležitější než forma je obsah.

Dopis obsahuje nejprve kritiku: týká se domácích poměrů (demokracie, kterou jsme si vybudovali, je vlastně vláda úředníků, peněz a dalších mocipánů, kteří všlapou po obyčejných lidech) a vzápětí je rozšířena na celý svět (je ovládnut penězi a zkažen; všude vládne násilí, korupce a narkomanie). Nechybí ekologický aspekt (každou sekundu do atmosféry a řek vypouštíme tuny odpadu a my jen přihlížíme; výfukové plyny z aut pomalu otravují celou zemi). Ekologie splývá s bojem za mír a proti americkým imperialistům: buď se všichni udusíme ve znečištěném vzduchu, nebo povraždíme při válce (dále je řeč o nebezpečí jaderné války, která hrozí kvůli tomu, že pár americkým mocipánům ruplo v bedně).

Na kritiku navazuje spásný projekt: proč jsou třeba zákony? To si každý člověk nemůže uvědomit, co se smí a co se nesmí? A následuje popis „totální demokracie“ pomocí hlasování na internetu, tak zaujatý, že se zdá, jako by jeho autor na chvíli zapomněl, že se hodlá sám zprovodit ze světa mimořádně bolestivým způsobem.

Je to všechno hodně odposlouchané a banální, ale právě proto to může být pro nespokojené lidi (ovšemže ne pro intelektuály, ale těch je málo) svým způsobem přitažlivé.

Srovnání s Palachem ostatně nesedí. Palach se pokoušel v konkrétní historické situaci do nebe volajícího bezpráví oslovit konkrétní lidi, své spoluobčany, a přimět je k tomu, aby se chovali důstojněji. Každý dobře věděl, co na něm chce, a každý věděl i to, že nejde o stavění všehomíra z hlavy na nohy.

Projekt hnutí, napravujících celý svět, bývá prostý a jednoduchý. Na počátku stojí lidé obětující vlastní životy. V jejich stopách jdou ti, kteří jejich jménem obětují životy cizí. Oběť vlastního života je možná, ale jako ten nejposlednější krok (Otče, je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, ale co Ty chceš) a musí být pořádně oprávněna. Života je třeba si vážit. Cizího i vlastního.

Lidem dnes dělá obrovské potíže věřit v Boha. Daleko snadnější je pro ně věřit v mimozemské kosmonauty. Žijeme v době falešných proroků. Ten mládenec, co se ve čtvrtek upálil na Václaváku, je jen jedou z jejich obětí.

8. března 2003