ARCHIV

Den velkých úst

Stačí se zběžně probrat projevy a vystoupeními na kongresu ODS, který v neděli skončil v Brně, a už se člověku vnucuje otázka: proč se vlastně tenhle nevolební sněm konal? Měl by snad smysl jako veřejná debata, v níž strana hledá nejvhodnější strategii proti sílícímu dvojbloku ČSSD – KSČM? Nic podobného se v Brně nedělo. Šlo vlastně jen o dvě věci:

Za prvé: vzájemné povzbuzování delegátů a vedení k čelnému a neúprosnému útoku na ČSSD. Přímo vzorovou ukázkou prázdné a duté rétoriky bylo vystoupení místopředsedy ODS Langera. Dnešní ČSSD a premiér Paroubek jsou nepochybně dost velkým nebezpečím pro českou demokracii. Mám ale strach, že takovéhle sborové rétorické vytí na ně nebude dvakrát platit. Vyvolává spíš znepokojivé otázky. Například: Paroubek nepokrytě vyhlásil boj svobodě slova. Po kongresu ODS je těžké zbavit se dojmu, že by to této straně zase až tak nevadilo. Nebo: pronajmutí českého zdravotnictví do pachtu dr. Rathovi a jeho klice je znepokojivá věc, přesahující zdaleka úzký rámec jedné oblasti služeb. I o tom se mluvilo jen obecně, a místopředsedkyně ODS Němcová zase (v souvislosti s odvoláním ředitelky Musílkové) tvrdila věci, s nimiž se měla obrátit na „orgány činné v trestním řízení“ a ne na stranický kongres.

Za druhé: do všeho toho sebepotvrzování zaznívají opakované výzvy k jednotě. Přicházejí i od prezidenta, kterému do toho nic není. Výzvy k jednotě v situaci, kdy se žádná nejednota nejeví, mohou mít jen preventivní účel a vzbuzují podezření, že v ODS sice nějací „rozbíječi jednoty“ existují, ale momentálně mají zavřenou hubu. Přitom jakási vnitřní názorová rozrůzněnost a tenze, které z ní vyplývají, jsou pro politickou stranou něco docela normálního a nemohou ohrozit její integritu. Integritu strany naopak ohrožuje, když je držena ve stavu jednoty křečovitě a násilím. Ohrožení přijde ve chvíli, kdy strana utrpí neúspěch: to se stalo v roce 1997 a může se to snadno zopakovat po volbách v příštím roce. Buď budeme držet ve všem všudy pohromadě, nebo nám hrozí, že se rozsypeme – to nesvědčí o velké pevnosti politického uskupení.

Sborové proklínání třídního nepřítele a výzvy k jednotě – tento byzantský rituál byl charakteristický pro KSČ v druhé polovině šedesátých let, kdy na ni poprvé dýchala smrt. V případě ODS je to ovšem úděsné: tohle má být nejsilnější demokratická strana, která nás zachrání před socialisticko-komunistickým paktem? Bojím se, že ti lidé jsou hloupí. Mohou přitom být ovšem dobrými manažery. Dobrý a hloupý manažer se vyznačuje tím, že šikovně realizuje nesmysly.

Kromě toho ČSSD velmi podceňují. S pozorností vyslechli svého čestného předsedu Klause, podle něhož růst preferencí KSČM není nebezpečný, protože KSČM a ČSSD jsou spojité nádoby. Bohužel, spojité nádoby mají dnes už nejspíš nad pravicí převahu.

Předseda ODS Topolánek hovořil o „hulvátství personifikovaném Paroubkem“. Paroubek se ovšem hulvátství učil mimo jiné u nich, a ODS se ho dodnes nezbavila: jejím úkolem ostatně není učit pana Paroubka slušnému chování, ale zabránit mu v realizaci jeho nebezpečných záměrů. Topolánek závěrem vyzval přítomné, aby v politickém zápase zachovávali tři hodnoty: slušnost, přesvědčivost a důvěryhodnost. Na svém kongresu neprokázala ODS ani jednu z nich.

27. listopadu 2005